Resekce slinivky břišní (pankreatoduodenektomie) je výkon, který klinická medicína dlouhá desetiletí označuje za jeden z nejnáročnějších výkonů obecné chirurgie. Operace trvá obvykle čtyři až sedm hodin, vyžaduje rekonstrukci tří různých anastomóz na trávicí trubici a v období prvních devadesáti dní pooperačně koexistuje s rizikem fistuly pankreatu, krvácení, infekce a multiorgánového selhání. V mezinárodní literatuře patří mezi výkony, na nichž se nejjasněji prokazuje vztah objem–výsledek: čím víc takových operací zvládne nemocnice za rok, tím nižší je úmrtnost. Tento vztah byl poprvé empiricky zmapován v zásadní studii Cynthie Begg v JAMA z roku 1998 a od té doby potvrzen v desítkách kohort. Česká data za roky 2022 až 2024, která byla v dubnu 2026 publikována pracovní skupinou ministerstva zdravotnictví, ukazují stejný vztah jako studie z USA, Nizozemska a Německa — jen s tím rozdílem, že v Česku jde o reálný popis stavu z roku 2025, ne o argument o tom, jak by to mělo vypadat.
Zdroj: Pracovní skupina MZ ČR (4/2026) pro CVSP, ÚZIS NRHZS, Věstník MZ.
Reforma centrové chirurgie, kterou ministerstvo finalizuje na jaře 2026, není první pokus tohoto typu. České zdravotnictví zná systém center vysoce specializované péče (CVSP) od poloviny minulé dekády — existují akreditovaná centra pro cévní mozkové příhody, infarkt myokardu, traumatologii, transplantace, popáleniny, onkologickou léčbu a další úzce vymezené oblasti. Co je u reformy 2027 odlišné: dosud byla CVSP pravidlem pro koncentraci komplexní léčby (chemoterapie, transplantace, intervenční kardiologie), ale chirurgická operativa byla v praxi tolerována i mimo centra. Předseda pracovní skupiny pro CVSP Tomáš Hauer to v dubnu 2026 popsal jednou větou: „Není akceptovatelné, aby se to někde operovalo po dvou, třech kusech ročně." Reforma 2027 tuto toleranci ruší.
Co reforma fakticky dělá: metodika, věstník, smlouva
Z legislativně-technického hlediska jde o reformu, která se obejde bez novely zákona. Tři páky, kterými ministerstvo prosazuje koncentraci, jsou nastaveny mimo Sbírku zákonů.
První pákou je akreditační podmínka. Centrum vysoce specializované péče je status, který uděluje ministerstvo zdravotnictví na základě posouzení splnění kritérií publikovaných ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví. Reforma 2027 zpřísňuje minimální objemová kritéria: pro hepatopankreatobiliární (HPB) chirurgii budou definované prahy ročních výkonů resekcí jater a slinivky, pro ezofageální chirurgii minimální počet resekcí jícnu. Centrum, které prahy nesplňuje, ztrácí akreditaci a může danou skupinu výkonů přestat vykazovat zdravotním pojišťovnám pod kódem CVSP.
Druhou pákou je úhradový koeficient centralizace. Současné nastavení úhradové vyhlášky umožňuje pojišťovně proplatit výkon HPB chirurgie i nemocnici, která centrem není, jen v redukovaném objemu — koeficient centralizace dnes činí 50 procent. Reforma 2027 zpřísňuje sazbu na 25 procent (jinak řečeno, zvyšuje srážku z 50 na 75 procent). Pro středně velkou krajskou nemocnici, která provede deset resekcí slinivky ročně mimo centrum, znamená rozdíl řádu několika milionů korun. Ekonomická pobídka vyhrávat takové výkony tím prakticky zaniká.
Třetí pákou je smluvní vztah pojišťovny a poskytovatele. Zdravotní pojišťovny mají podle § 17 zákona č. 48/1997 Sb. zákonné oprávnění uzavírat smlouvy o poskytování péče se zařízeními splňujícími kritéria sítě. Pokud poskytovatel nesplňuje akreditační podmínky pro CVSP, pojišťovna mu daný výkon do smlouvy nezahrne. Tento mechanismus už v minulosti zafungoval u kardiocenter (KOC) a iktových center; v roce 2027 dostane stejnou logiku i HPB a ezofageální chirurgie. Pojišťovny zahájí jednání o úpravě smluv ve druhé polovině 2026 s cílem mít odsmluvněná mimocentrová pracoviště nejpozději k 1. lednu 2027.
Důsledek pro pacienta je, že nemocnice, která dosud prováděla několik HPB nebo ezofageálních výkonů ročně, jej od 2027 fakticky odešle do nejbližšího CVSP. Pro plánovanou operativu je to administrativní přesun. Pro akutní stavy — perforace nádoru, akutní krvácení — to znamená, že iniciální stabilizace zůstává v krajské nemocnici a definitivní operace probíhá v centru.
Datový důkaz: česká kohorta 2022–2024
Empirická základna reformy stojí na třech datových řezech, které pracovní skupina prezentovala v dubnu 2026 na základě analytického zpracování ÚZIS.
První řez se týká resekcí jater. Devadesátidenní mortalita ve velkoobjemových centrech (s počtem výkonů přesahujícím dvacet ročně) činí 6,15 procenta. V zařízeních s méně než dvaceti výkony ročně je to 11,76 procenta. Rozdíl 5,6 procentního bodu na výkon, jehož celkové roční číslo v ČR se pohybuje kolem 800–900 případů, znamená v reálných číslech řádově desítky úmrtí, kterých by bylo možné se vyhnout koncentrací. Na resekce jater a slinivky připadá podle ministerstva přibližně 350 pacientů ročně, kteří jsou dnes operováni mimo centra — právě v této skupině je preventabilní podíl mortality nejvyšší.
Druhý řez se týká resekcí konečníku (rekta). Pro plánované výkony je standardizovaná 90denní mortalita ve velkých centrech (více než 50 případů ročně) 3,8 procenta, v zařízeních pod 15 výkonů ročně 7,03 procenta. Pro akutní výkony je rozdíl ještě dramatičtější: 9,52 procenta versus 17,17 procenta. Rektum patří mezi výkony, u kterých probíhá paralelní reformní debata; cíl ministerstva je dospět ke zhruba 25 centrům pro kolorektální chirurgii. Reforma 2027 ale začíná u tří diagnóz s nejhrubším objemovým gradientem.
Třetí řez se týká resekcí jícnu. Jde o vzácnější výkon — z pohledu objemu data ÚZIS dokumentují přibližně 26 resekcí ročně, které se dnes provádějí mimo šestici akreditovaných ezofageálních center. Pro výkon, jehož celostátní celkový počet se pohybuje v řádu 150–200 případů ročně a komplikační rizika jsou srovnatelná s pankreatickou chirurgií, je distribuce do více než šesti pracovišť klinicky neudržitelná. Ezofageální chirurgie je proto v reformě 2027 nejjasnějším případem: nárůst objemu na dělení činí podstatně více než redukce počtu pracovišť.
Pozn.: 90denní mortalita po vybraných chirurgických výkonech podle objemu pracoviště. Replikuje vztah dokumentovaný v mezinárodní literatuře 30 let (Begg JAMA 1998, Birkmeyer NEJM 2002, Nizozemsko DUCA/DPCA 2010–2018). Zdroj: ÚZIS NRHZS, prezentace MZ ČR pracovní skupiny CVSP duben 2026.
Důsledný metodický komentář: 90denní mortalita je standardní onkochirurgický indikátor, ale neměří jen kvalitu chirurgické techniky — odráží i kvalitu předoperačního vyšetření, anestezie, peri- a pooperační intenzivní péče, organizace multioborových týmů a navazující péče (vč. řešení komplikací). Vztah objem–výsledek je tedy strukturální charakteristikou celé „chirurgické laboratoře", ne jednoho operatéra. To je teoretický důvod, proč nelze problém vyřešit „jen lepším školením operatérů" — bez doprovodné multidisciplinární zázemí (gastroenterologie, intervenční radiologie, JIP s extrakorporální podporou) zůstává mortalita vyšší.
Aktualizace PUK 29. 5. 2026. Portál ukazatelů kvality Kanceláře zdravotního pojištění (puk.kancelarzp.cz), který data pracovní skupiny ÚZIS průběžně přepočítává, ukazuje k 29. květnu 2026 na samostatné vlně roku 2024 (n = 886 výkonů na játrech) standardizovanou 90denní mortalitu 5,19 procenta za celou ČR — z čehož velkoobjemová pracoviště (více než 40 výkonů ročně, 598 pacientů) vykazují 4,61 procenta a maloobjemová (méně než 20 výkonů ročně, 145 pacientů) 7,55 procenta. Pro pankreatickou chirurgii je PUK 2024 (n = 858) v ČR 5,24 procenta a u resekce karcinomu jícnu došlo v roce 2024 k razantnímu poklesu na 3,18 procenta (z víceleté standardizované úrovně 7,28 procenta v období 2022–2024), což PUK atribuuje „výsledkům v posledních dvou letech" a potenciálnímu příspěvku centralizace. Hodnoty 6,15 procenta vs 11,76 procenta prezentované pracovní skupinou MZ ČR v dubnu 2026 reflektovaly souhrnnou vlnu 2022–2024 (3 072 případů resekce jater); aktuální vlna 2024 ukazuje stejný strukturní rozdíl, jen na nižší celkové úrovni — tedy nezpochybňuje, ale potvrzuje empirickou základnu reformy.
Mezinárodní kontext: vztah objem–výsledek je třicet let starý
Vztah, který v Česku nyní pracuje jako empirická základna reformy, je v mezinárodní literatuře dokumentován od konce 90. let.
Begg et al., JAMA 1998. Studie na americké kohortě 5 013 onkochirurgických pacientů (pankreatektomie, ezofagektomie, pneumonektomie, lobektomie jater) prokázala, že nemocniční mortalita po resekci pankreatu je v zařízeních s méně než pěti výkony ročně až 12,9 procenta, zatímco ve velkoobjemových centrech (více než deset ročně) 5,8 procenta. Tato studie se stala referenčním materiálem pro úvahy o centralizaci v celé OECD.
Birkmeyer et al., NEJM 2002. Analýza Medicare dat za 2,5 milionu pacientů potvrdila vztah objem–mortalita pro 14 vysoce rizikových chirurgických výkonů včetně HPB chirurgie, ezofagektomie, kardiochirurgie a vaskulární chirurgie. U pankreatektomie byl rozdíl v hospitalizační mortalitě mezi nejnižším a nejvyšším objemovým kvintilem 12 procentních bodů — tedy efekt, který v jiných oblastech medicíny typicky vyžaduje nový lék.
Nizozemsko — DUCA / DPCA registry. Holandská chirurgická společnost zavedla v letech 2010–2013 povinné registry pro onkochirurgii (Dutch Upper GI Cancer Audit, Dutch Pancreatic Cancer Audit) doprovázené minimálním objemovým prahem 20 pankreatoduodenektomií ročně. Výsledek: 30denní mortalita po pankreatoduodenektomii klesla z přibližně 8 procent v roce 2009 na zhruba 3 procenta v roce 2018 (Annals of Surgery 2020). Jde o nejcitovanější evropský důkaz, že centralizace v kombinaci s povinným registrem proměnlivost výsledků sníží.
Německo — Mindestmengenregelung. Spolkový společný výbor (Gemeinsamer Bundesausschuss, G-BA) zavedl od roku 2018 minimální objemový práh 20 pankreatických resekcí ročně pro nemocnici, aby vůbec mohla výkon pojišťovnám účtovat. Od roku 2024 byl tento práh zpřísněn na 26 výkonů. Účinek je ekonomický (pod prahem nemocnice neúčtuje) a strukturální (řada středních nemocnic se přestala HPB chirurgií zabývat).
Dánsko a Velká Británie. Dánsko soustředilo pankreatickou chirurgii do čtyř regionálních center už v roce 2007. Národní zdravotní služba Velké Británie postupuje podle „Improving Outcomes Guidance" Národního institutu pro klinickou excelenci (NICE) z let 2001, aktualizované 2017 — HPB chirurgie je v Anglii organizována kolem regionálních center s populační základnou typicky 2 milionů obyvatel.
Výchozí pozice ČR je, že podobný vztah byl v české kohortě dlouhodobě tušen, ale veřejně publikovaná data ÚZIS umožňují kvantifikaci až od poloviny 2020. let — díky paralelní reformě sběru dat prostřednictvím Národního registru hrazených zdravotních služeb (NRHZS) a jeho propojení s registrem zemřelých. To je strukturní inovace ÚZIS posledních pěti let, bez které by reforma 2027 neměla věcnou základnu.
Český implementační rámec: 13 + 6 a co s 20 procenty mimo
Konkrétní podoba sítě po 1. lednu 2027 vypadá takto. Pro hepatopankreatobiliární chirurgii (resekce jater, resekce slinivky, výkony na žlučových cestách) je akreditováno třináct center. Geografické pokrytí: Praha (FN Motol, ÚVN, IKEM, FN Královské Vinohrady, VFN), Brno (FN Brno, MOÚ), Plzeň (FN Plzeň), Hradec Králové (FN HK), Olomouc (FN Olomouc), Ostrava (FN Ostrava) a další specializovaná pracoviště. Pro ezofageální chirurgii existuje šest center provozovaných v osmi nemocnicích (některá centra jsou rozdělena mezi dvě pracoviště v rámci jednoho regionu). Z hlediska dostupnosti je celorepublikový dojezd do nejbližšího HPB centra do dvou hodin pro 95 procent populace, do nejbližšího ezofageálního centra do tří hodin pro 90 procent populace.
Klíčové číslo, které popisuje rozsah reformy: dnes se přibližně 20 procent operativy v segmentech HPB a ezofageální chirurgie odehrává mimo centra. To se týká odhadem 350 pacientů ročně u HPB chirurgie a zhruba 26 pacientů ročně u resekcí jícnu. Reforma neznamená vznik nových center — znamená, že se tato necentrová operativa od 2027 přesune do existujících center, která musí absorbovat zhruba 8–10procentní nárůst objemu. Pracovní skupina ministerstva uvádí, že kapacitní rezerva existujících center toto absorbovat dokáže — ale je to kapacitní otázka, kterou bude třeba sledovat.
Souběžně reforma 2027 začíná dotýkat dalších onkochirurgických oblastí. Plicní chirurgie má status devíti center provozovaných ve dvanácti nemocnicích; tyto akreditace končí v roce 2027 a nová výzva s revidovanými kritérii (mezi jinými povinná dostupnost mimotělního oběhu a kardiochirurgické konsiliace) byla otevřena na jaře 2026 s šestiměsíčním přípravným obdobím. Onkogynekologická centra jsou předmětem revize ze strany kapacity — v Praze existuje šest pracovišť, což je z hlediska populační báze vyhodnoceno jako nadbytek, mimopražské regiony naopak vykazují nedostatek; přibližně třetina ženských nádorů se dnes operuje mimo akreditovaná centra. Karcinom prsu má vlastní akreditační linii s minimálním objemovým prahem (multidisciplinární tým, vyšetření sentinelové uzliny, definovaný počet zákroků ročně) — i zde se připravuje zpřísnění.
Co reforma neřeší: čtyři otevřené otázky
První otázka — dostupnost a dojezd v okrajových regionech. Dvouhodinový dojezdový čas do nejbližšího HPB centra je z hlediska plánované operativy přijatelný, ale pro pacienta z Karlovarského, Pardubického nebo Zlínského kraje znamená v praxi dlouhou cestu pro předoperační vyšetření, samotný zákrok, hospitalizaci a kontroly. Reformě chybí explicitní mechanismus tzv. „shared care" — koordinované péče, kde předoperační vyšetření a část pooperačního follow-up zůstává v krajské nemocnici, samotná operace v centru. Britský NHS tento model standardizoval, v ČR zatím závisí na ad hoc dohodách. Tento bod má přímý dopad na HSPA dimenzi Procesy → Dostupnost → Územní dostupnost specializované péče.
Druhá otázka — kapacita center. Absorpce 8–10procentního nárůstu objemu vyžaduje fyzickou kapacitu (operační sály, JIP lůžka, anesteziologický personál) i organizační kapacitu (čekací doby na předoperační vyšetření a samotný zákrok). Pankreatická chirurgie patří mezi výkony, kde čekací doba 4–8 týdnů od stagingu k operaci může negativně ovlivnit prognózu. Pokud reforma povede k prodloužení čekacích dob v centrech, část preventabilní mortality, kterou centralizace získá, se ztratí v progresi onemocnění během čekání. Indikátor cekaci_doby_specialist v HSPA dashboardu by měl být u onkochirurgie sledován samostatně.
Třetí otázka — vztah k necentrovým pracovištím. Krajské nemocnice, které dnes provádějí jednotky výkonů ročně, ztratí v segmentu HPB a ezofageální chirurgie zdroj příjmů a klinickou expertizu. Riziko je, že se ztrátou těchto výkonů ztratí i schopnost rozpoznat časné prezentace odpovídajících diagnóz na ambulanci či JIP a profesní zájem o navazující obory (gastroenterologie, intervenční radiologie). Reforma 2027 vyžaduje doprovodnou strategii, jak v krajských nemocnicích udržet přístup k postacutální péči po centrovém zákroku — doposud chybí.
Čtvrtá otázka — publikace dat o kvalitě jednotlivých center. Reforma 2027 přiznává, že existují velké meziústavní rozdíly v 90denní mortalitě i v rámci centrové sítě. Holandský model DUCA/DPCA tyto rozdíly veřejně publikuje na úrovni jednotlivých nemocnic; německý systém Mindestmengen sice prahuje, ale výsledky nepublikuje. Česká reforma 2027 tuto otázku zatím neotvírá — registr Národního referenčního centra (NRC) a registry odborných společností sice umožňují benchmarking, ale výsledky jsou pro pacienta nedostupné. Bez veřejné publikace zůstává reforma „strukturní" (kdo smí operovat) bez „výkonové" (jak to operuje) složky.
Reforma 2027 z perspektivy HSPA Monitoru
Reforma centrové chirurgie 2027 je z hlediska HSPA framewroku zásahem napříč třemi dimenzemi. V dimenzi Výsledky mění distribuci 90denní pooperační mortality u tří onkochirurgických diagnóz — odhadovaný preventabilní podíl je v desítkách úmrtí ročně. V dimenzi Procesy mění kvalitu indikátorů založených na objemu výkonů (vztah objem–výsledek je strukturní charakteristikou kvality). V dimenzi Struktury mění mapu sítě poskytovatelů — koncentruje výkony do 19 pracovišť (13 HPB + 6 ezofageálních) z dnešního heterogenního stavu, kdy jsou výkony vykazovány desítkami zařízení.
Pro HSPA Monitor z toho plynou dvě konkrétní implikace. První je metodická — část dosavadních indikátorů (mortalita_inhosp_ami, readmise_30d_ami) měřila kvalitu péče v zařízeních, která přijímala srovnatelné objemy pacientů; pokud reforma 2027 změní distribuci výkonů, je třeba u onkochirurgických indikátorů sledovat samostatně centra a necentrové subjekty (přičemž po roce 2027 by mimocentrový segment měl být marginální). Druhá implikace je konstruktivní — vytvořit nový kompozitní indikátor koncentrace_vykonu_chirurgie_ratio, který bude sledovat podíl tří onkochirurgických výkonových skupin (HPB, ezofageální, kolorektální plánovaný) provedených v akreditovaných centrech. Cílová hodnota podle reformy 2027 je 95 procent a více; rok 2024 měl tuto hodnotu okolo 80 procent. Indikátor se přirozeně doplňuje s existujícími mortalita_onkologicka, prezit_rakoviny_5let a cekaci_doby_specialist.
Koncentrační reforma je rovněž kontextem pro další chystané kroky ministra Vojtěcha. Koordinátor onkologické péče v každém z patnácti komplexních onkologických center od 1. ledna 2026 doplňuje koncentraci o procesní vrstvu (rychlejší cesta od podezření k operaci). Nová úhradová vyhláška 2027, jejíž dohodovací řízení probíhá v červnu 2026, integruje nové centralizační koeficienty do celkového nastavení. Reforma CZ-DRG přidává kvalitativní bonifikaci v pěti DRG skupinách (mezi nimiž je kolorektální chirurgie). Reforma centrové chirurgie 2027 tak není izolovaný krok — je pilířem širší restrukturalizace, kterou ministr Vojtěch popsal v dubnu 2026 jako jednu ze tří legislativních priorit pro zbytek volebního období.
Závěr: trofeje versus výsledky
Termín „trofejní výkony", který v posledních týdnech používá pracovní skupina i odborná publicistika, je popisem skutečnosti. Pankreatoduodenektomie, ezofagektomie a velká resekce jater jsou pro chirurga technicky atraktivní zákroky a v okresní nemocnici jejich občasné provedení udržuje pocit centra pokročilé operativy. Z hlediska populačních výsledků jsou ale výkony prováděné v objemu dvou až tří kusů ročně podle českých i mezinárodních dat spojeny s mortalitou téměř dvojnásobnou oproti centrům s desetinásobně vyšším objemem. Reforma 2027 tento poměr přepisuje za cenu, kterou je rozsáhlá restrukturalizace části nemocniční operativy.
Otevřená otázka, kterou by měla reflektovat doprovodná veřejná debata, není „centralizovat, nebo necentralizovat". Tu otázku data uzavřela. Otevřené otázky jsou dvě jiné — zda Česko stihne k 1. lednu 2027 dořešit dojezd a kapacity, a zda reformu doplní transparencí výsledků na úrovni jednotlivých center. Bez prvního zůstane reforma strukturní, ale klinicky ne plně účinná. Bez druhého zůstane systém netransparentní vůči pacientovi, který má — jak ukazuje DUCA registr v Nizozemsku — právo vědět, kam ho jeho onkolog odesílá.