Když Národní ústav duševního zdraví v prosinci 2024 oznámil první výsledky průzkumu CZECHSEX, jedno číslo zůstalo v médiích na vedlejší koleji: 16,8 procenta českých žen ve věku 18 až 75 let někdy v životě zažilo znásilnění nebo jeho pokus. Self-report, reprezentativní vzorek, n = 6 669. V přepočtu na populaci to je asi 896 720 žen. Skoro každá šestá. Dalších 1,6 milionu žen zažilo nevyžádaný sexuální kontakt — útok bez plného penetračního aktu, ale s donucením, fyzickým nebo psychickým.

Sexuální násilí v Česku — co změřil CZECHSEX 2024
16,8 % žen — znásilnění nebo pokus cca 896 720 osob v populaci ČR
29,9 % žen — nevyžádaný sex. kontakt cca 1 595 948 osob
93,1 % obětí nikdy nenahlásilo u mužských obětí 98 %
19 % obětí mladší 15 let u mužských obětí 7,5 %

Zdroj: CZECHSEX 2024 (NUDZ); přepočet na populaci ČR podle ČSÚ.

Proč 93 procent obětí mlčí

CZECHSEX se ptal i na důvody nenahlášení. Odpovědi jsou systémové, ne osobní. 42,4 % žen samo nevyhodnotilo událost jako znásilnění — typicky proto, že útočníkem byl partner nebo známý, ne cizinec; nebo proto, že chyběla fyzická síla a explicit threat. To je důsledek kulturně přetrvávající definice znásilnění jako „stranger danger". Skutečné definice OSN i českého trestního zákoníku (§ 185 TZ od roku 2010) tyto situace pokrývají — ale ne v laickém vědomí.

29,3 % žen se stydělo. Stud jako bariéra je v Česku silnější než ve skandinávských zemích — což ukazují studie z FRA EU GBV Survey 2024. Souvisí to s tím, co Konsent v ČR roky pojmenovává: „rape culture" — společenské nastavení, ve kterém je oběť implicitně dotazována na své chování, oblečení a alkohol, místo aby byl pozornost soustředěna na útočníka. Devadesát tři procent obětí mlčí ne proto, že by neměly jak — ale proto, že systém i kultura tu zprávu dlouhodobě nezaznamenávaly.

U mužských obětí je číslo ještě dramatičtější: 98 % nenahlásilo. Čtyři celá devět procenta mužů uvedlo, že někdy zažili znásilnění nebo jeho pokus. 7,5 % uvedlo, že první takový zážitek měli před patnáctým rokem. Mužské oběti narážejí na dvojitou bariéru: kromě studu i na kulturní očekávání „muž se umí ubránit". To není biologicky pravda. Statisticky to není pravda. Ale je to silné implicitní pravidlo, které blokuje hlášení.

Mezinárodní srovnání: nejde to 1:1

FRA EU Gender-Based Violence Survey 2024 (Eurostat, EIGE) přinesla první srovnatelná data napříč 27 zeměmi EU. Celounijní průměr: 17 % žen mělo někdy v životě zkušenost se sexuálním násilím, 4 % byly znásilněny non-partnerem. Specificky pro Česko: 10 % žen zažilo non-partner physical/sexual violence. Tahle čísla nejsou přímo srovnatelná s CZECHSEX 2024 — používají jinou definici (kompozitní indikátor fyzického a sexuálního násilí), jiný věkový rozsah (18–74 vs. 18–75) a jinou metodu sběru. Co se srovnávat dá je směr a řád.

Sexuální násilí žen — vybrané evropské země (různé operacionalizace)

Zdroje: CZECHSEX 2024; FRA EU Gender-Based Violence Survey 2024 (Eurostat); EIGE Country profile Czechia. Hodnoty nejsou metodicky 1:1 srovnatelné — operacionalizace „sexuálního násilí" se mezi průzkumy mírně liší.

Severské země reportují vyšší míru nahlášení sexuálního násilí policii — ne proto, že tam je víc násilí, ale protože je tam víc důvěry v institucionální odezvu a systematické školení policistů, vyšetřovatelů a soudců v gender-based violence. Norsko, Švédsko a Finsko mají Istanbulskou úmluvu ratifikovanou od poloviny minulé dekády a aktivně ji implementují. Česko Istanbulskou úmluvu podepsalo 2. května 2016, ale za deset let ji stále neratifikovalo. Parlamentní shromáždění Rady Evropy (PACE) ve výzvě z 23. března 2026 znovu apelovalo na ČR a další členské státy, aby ratifikační proces dokončily — bez ratifikace stát nepodléhá monitoringu GREVIO a nepřejímá závazné implementační standardy.

Co konkrétně by mělo fungovat

Co dělá Norsko jinak — a co by Česko mělo udělat (Istanbulská úmluva v ČR stále neratifikována)
  1. Prevence

    Povinná sex. výchova ve školách (Norsko od 1955, ČR nepovinná); programy pro chlapce „healthy masculinity"; veřejné kampaně.

    Bariéra: ideologická
  2. Krizová centra

    Norsko: 50+ krizových center pro oběti (Krisesentrene), 1 na 100k obyvatel, financováno z veřejných rozpočtů. ČR: Bílý kruh bezpečí, ROSA, proFem, Konsent — kapacita pod potřebou, financování smíšené, NNO-suplované.

    ~30 center potřeba
  3. Specializovaná zdravotnická péče

    Norsko: Overgrepsmottak v každé okresní nemocnici (post-rape care, forensické vyšetření, terapie). ČR: Pouze v některých velkých nemocnicích, často oběť přesouvána mezi pracovišti.

    Mezera v dostupnosti
  4. Policejní školení

    Norsko: specializovaní vyšetřovatelé sexuální kriminality v každém okrese; standardizovaný protokol prvního kontaktu s obětí. ČR: školení nepravidelné, závisí na motivaci konkrétního OOP.

    Istanbul Convention vyžaduje
  5. Soudní praxe

    Norsko a Švédsko: legislativa „consent-based" — sex bez výslovného souhlasu je znásilnění. ČR § 185 TZ: požaduje násilí, pohrůžku násilím nebo zneužití bezbrannosti. Novela směrem k consent-based modelu byla v diskusi 2024–2025, status nejistý.

    Legislativní úkol

Sestavení redakce. Krisesentrene: Bufdir Norway. Istanbul Convention: Council of Europe.

Co může udělat HSPA Monitor

Sexuální násilí není primárně zdravotnický problém — je to průnik kriminálního, sociálního a zdravotního systému. Ale dopady jsou zdravotnické: PTSD, deprese, sebevražedné myšlenky, somatické důsledky (chronická bolest, gastrointestinální obtíže), zhoršené plodnost. Mezinárodní studie z Lancet Public Health 2023 ukazují, že oběti sexuálního násilí mají v průběhu života 2,5krát vyšší riziko klinické deprese a 2,2krát vyšší riziko sebevražedného pokusu než populace bez této zkušenosti.

Proto je důležité, aby HSPA dashboard sledoval tento indikátor — ne jako kriminální statistiku, ale jako veřejnozdravotní zátěž. Nový indikátor Celoživotní zkušenost se sexuálním násilím u žen je teď v monitoring kategorii dashboardu. Bude potřeba ho aktualizovat při každé další vlně CZECHSEX (nebo paralelního FRA EU GBV Survey, který má pětiletý cyklus).

Co dashboard zatím neměří a měřit by měl:

  1. Dostupnost krizových center per kraj (cíl: 1 lůžkové místo na 50k obyvatel)
  2. Procento nemocnic s pracovištěm post-rape care (cíl: 100 % okresních nemocnic do 2030)
  3. Procento policistů s certifikovaným školením v rámci Istanbulské úmluvy
  4. Procento odsouzení z nahlášených případů (proxy efektivity systému)
  5. Stav ratifikace a implementace Istanbulské úmluvy (po ratifikaci compliance s GREVIO monitoring)

Co znamená 17 procent

Sedmnáct procent v populaci znamená sedmnáct procent v kavárně. Sedmnáct procent v zaměstnání. Sedmnáct procent v rodině. Sedmnáct procent v každém běžném sociálním kontextu. CZECHSEX 2024 to potvrzuje — ne jako šokující čerstvou informaci, ale jako trvalou strukturální realitu, kterou systém doposud neměřil pravidelně.

Devadesát tři procent obětí mlčí. To je číslo, které se může zmenšovat — ale jen pokud Česko Istanbulskou úmluvu nejdřív ratifikuje (podpis z roku 2016 stále čeká na schválení Parlamentem) a pak ji promění v implementaci. Krisesentrene v Norsku nezačaly fungovat za jednu noc — jejich systém se budoval třicet let. Česko zatím stojí před prvním krokem.

Související indikátory v HSPA Monitoru