Většina lidí v Česku, když dostane otázku, kde by si přála prožít poslední dny života, odpoví: doma. Realita je opačná — většina úmrtí nastává v nemocnici nebo v zařízení následné péče, často po sérii hospitalizací, které medicínsky nic nemění a které si nikdo nepřál. Mezi tím přáním a tou realitou stojí jeden konkrétní, měřitelný kus infrastruktury: tým mobilní specializované paliativní péče — lidově mobilní hospic. Když v daném místě existuje, umírající má reálnou možnost zůstat doma. Když neexistuje, rozhodnutí padá za něj a končí na nemocničním lůžku. Otázka tedy nezní jen „jaká je kvalita péče na konci života", ale úplně prakticky: existuje vůbec tým, který péči doma poskytne?
Zdroj: Počet týmů — Strategie rozvoje paliativní péče v ČR do roku 2035 (MZ, 2026), Obrázek 3, stav 2024; populace ČSÚ (~10,9 mil.); doporučení EAPC (European Association for Palliative Care).
Co je mobilní specializovaná paliativní péče
Mobilní specializovaná paliativní péče (MSPP) je multidisciplinární tým — lékař se specializací v paliativní medicíně, sestry, sociální pracovník, často psycholog a duchovní — který přebírá péči o pacienta v závěru života přímo v jeho domácím prostředí. Zásadní rozdíl proti běžné domácí péči (home care) je specializace a režim dostupnosti: tým umí odborně tlumit bolest, dušnost a další symptomy pokročilého onemocnění a je dostupný 24 hodin denně 7 dní v týdnu. To je klíčové — nejtěžší situace (záchvat dušnosti, neztišitelná bolest, úzkost) přicházejí v noci a o víkendu a právě v těch chvílích rozhoduje, jestli rodina zavolá hospicovou sestru, nebo záchranku, která pacienta odveze do nemocnice.
Tento indikátor měří strukturu, nikoli výsledek. Doplňuje tak dvě věci, které už dashboard sleduje: lůžkovou hospicovou kapacitu (kamenné hospice) a podíl úmrtí doma nebo v hospici (výsledek). Mobilní týmy jsou třetí, samostatný kus skládačky: zatímco lůžkový hospic je budova, kam pacient přijde, mobilní tým přijede za pacientem domů. A právě domácí péče je to, co si lidé nejčastěji přejí — a čeho je nejméně.
Stav v Česku: pod doporučeným standardem
Česko má podle Strategie rozvoje paliativní péče do roku 2035 (stav 2024) 71 týmů mobilní specializované paliativní péče. Při populaci kolem 10,9 milionu to dělá 6,5 týmu na milion obyvatel. Starší časovou řadu (kolik týmů fungovalo v letech 2018 nebo 2021) se v žádném veřejném zdroji doložit nepodařilo, proto ji zde neuvádíme. Odborná společnost v dubnu 2026 hovořila o zhruba padesáti týmech; rozdíl oproti 71 může být definiční, například týmy se smlouvou s pojišťovnou oproti všem fungujícím týmům.
Špatná zpráva je, že jsme stále pod tím, co je potřeba. Česká společnost paliativní medicíny odhaduje, že v současné dekádě by mělo fungovat zhruba 90 týmů a do roku 2035 až 150 až 180. Strategie Ministerstva zdravotnictví počítá v optimálním scénáři s rozšířením ze 71 na 157 týmů do roku 2035. Jinými slovy: dorovnání potřeby je otázkou mnoha let. A celostátní průměr navíc zakrývá to nejdůležitější — nerovnoměrnost. Týmy vznikají hlavně ve velkých městech a jejich okolí; v řadě okresů, zejména mimo krajská sídla, mobilní hospic vůbec nepůsobí. Pro pacienta to znamená, že o jeho možnosti zemřít doma nerozhoduje jeho diagnóza ani přání, ale PSČ.
Mezinárodní srovnání
Referenčním standardem je doporučení Evropské asociace paliativní péče (EAPC): minimálně 2 služby specializované paliativní péče na 100 tisíc obyvatel — z toho jeden domácí (mobilní) tým a jeden nemocniční podpůrný tým. Doporučená hustota mobilních týmů tedy odpovídá 1 týmu na 100 tisíc obyvatel, tj. 10 týmům na milion. Česká hodnota 6,5 dosahuje zhruba dvou třetin tohoto minima.
Zdroj: Počet týmů — Strategie rozvoje paliativní péče v ČR do roku 2035 (MZ, 2026), stav 2024; populace ČSÚ; doporučení EAPC.
Přímé mezinárodní srovnání jen mobilních týmů je obtížné, protože jednotlivé země vykazují paliativní služby různě. Nejlepší dostupné celoevropské srovnání nabízí EAPC Atlas paliativní péče v Evropě, který ovšem počítá všechny typy specializovaných služeb dohromady (domácí, nemocniční i lůžkové) — proto ho nelze ztotožnit s naší metrikou. I tak je vypovídající: v hustotě specializovaných paliativních služeb na obyvatele patří Česko v regionu k podprůměru a za sousedy zaostává.
| Země | Služby / 100 tis. ob. | Kontext |
|---|---|---|
| Česko | 0,6 | nejnižší ze srovnávaných sousedů |
| Německo | 1,1 | rozvinutá síť SAPV (domácí specializovaná péče) |
| Polsko | 1,5 | silná tradice domácí hospicové péče |
| Rakousko | 2,2 | splňuje doporučení EAPC (2 / 100 tis.) |
Zdroj: EAPC Atlas of Palliative Care in Europe 2019. Pozn.: hodnoty zahrnují všechny typy specializovaných služeb a nejsou přímo srovnatelné s metrikou počítající jen mobilní týmy.
Proč týmů přibývá pomalu
Hlavní brzdou je úhrada. Mobilní paliativní péče prošla pilotními projekty (VZP 2015–2017, následně programy Ministerstva zdravotnictví) a poté vstoupila do úhrad z veřejného zdravotního pojištění jako samostatný výkon. Problém je v nastavení: sazba dlouhodobě nepokrývá plné náklady provozu týmu v režimu 24/7. Týmy proto dofinancovávají péči z dotací, darů a spoluúčasti rodin (typicky 100 až 200 Kč za den péče). Tým, který má nejistý a podhodnocený příjem, vzniká těžko a ještě hůře se udržuje. Bez narovnání úhrady je každý nový tým spíš výsledkem nadšení a filantropie než systémového rozhodnutí.
Druhou brzdou jsou lidé. Specializovaná paliativní péče vyžaduje lékaře s atestací nebo licencí v paliativní medicíně. Těch je málo a přibývají pomalu — odborná společnost upozorňuje, že v horizontu deseti let bude potřeba řádově stovky až tisíc nových lékařů s paliativní kvalifikací. Bez lékaře tým nevznikne, ani kdyby peníze byly. Třetím faktorem je geografie: mobilní hospic musí zvládnout dojet k pacientovi i v noci, takže v řídce osídlených regionech je provoz na jednoho pacienta dražší — a týmy tam vznikají nejméně.
-
Pilotní projekt VZP
Ověření modelu domácí specializované paliativní péče a podkladů pro úhradu.
Pilot -
Vstup do úhrad ZP
MSPP se stává hrazeným výkonem.
Úhrada -
Memorandum a dotace
MZ ČR, ÚZIS, pojišťovny a ČSPM; Program podpory MSPP, IROP na vybavení.
Podpora -
71 týmů, 6,5 / mil.
Zhruba dvě třetiny doporučení EAPC; úhrada stále nepokrývá plné náklady.
Teď -
Strategie vstoupila do praxe
MZ ČR spustilo implementaci Strategie do 2035 — pilot ve 40 praxích (30 pro dospělé, 10 pediatrických) a samostatný implementační plán dětské a perinatální paliativní péče.
Posun -
Cíl 150–180 týmů
Strategie rozvoje paliativní péče do 2035 počítá v optimálním scénáři se 157 týmy; v dekádě ~90 týmů (ČSPM).
Cíl
Zdroj: MZ ČR (Program podpory MSPP; TZ 21. 7. 2026 ke vstupu Strategie do praxe), VZP, Česká společnost paliativní medicíny ČLS JEP, Strategie rozvoje paliativní péče do 2035. Staženo 8. 8. 2026, znovu ověřeno 8. 9. 2026.
Příběh za daty
Jindřichův Hradec, listopadové úterý. Paní Marie (74) má metastazující nádor a podle onkologa jí zbývají týdny. Přeje si jediné — zůstat doma, ve své ložnici s výhledem na zahradu. Dcera Lenka je ochotná vzít si volno a pečovat; co potřebují, je tým, který nastaví tlumení bolesti, naučí Lenku, co dělat, a bude na telefonu i v noci. Praktická lékařka jim ale řekne pravdu: nejbližší mobilní hospic má smlouvu pro jiný okres a plnou kapacitu. Marie tak skončí v nemocnici — ne proto, že by to bylo medicínsky nutné, ale proto, že tým, který by ji doprovodil doma, v jejím okrese není. Tohle je přesně ta situace, kterou indikátor měří: ne kvalitu jednotlivého týmu, ale jestli vůbec nějaký existuje na dosah.
Politická páka
Na rozdíl od mnoha systémových problémů je tady páka konkrétní a leží převážně na straně státu a plátce. Nejúčinnějším krokem je narovnání úhrady tak, aby pokrývala skutečné náklady provozu týmu v režimu 24/7 — to je v kompetenci Ministerstva zdravotnictví a zdravotních pojišťoven přes úhradovou vyhlášku a smluvní politiku. Bez udržitelné úhrady zůstane vznik týmů náhodný. K tomu patří pokračování dotačního Programu podpory MSPP a investic z evropských fondů (IROP) na vybavení, cílené budování kapacit v okresech bez pokrytí podle doporučení ČSPM (1 tým na přibližně 70–150 tisíc obyvatel) a navýšení počtu lékařů s paliativní atestací přes vzdělávací kapacity a rezidenční místa.
Cílový stav je přitom už pojmenovaný — Strategie rozvoje paliativní péče v ČR do roku 2035 a doporučení odborné společnosti dávají jasné číslo, kam síť dovést. Chybí dotáhnout dvě věci: peníze, které tým udrží v provozu, a lidi, kteří ho povedou. Když se to podaří, příště se paní Marie z Jindřichova Hradce bude moci skutečně rozhodnout, kde stráví poslední týdny — a to rozhodnutí jí nevezme nedostatek infrastruktury.
Aktualizace 8. 8. 2026: od vydání článku se Strategie posunula z dokumentu do provozu. Ministerstvo zdravotnictví oznámilo 21. července 2026, že Strategie rozvoje paliativní péče do roku 2035 vstupuje do praxe: součástí je pilotní program ve 40 všeobecných praxích (30 pro dospělé, 10 pediatrických) a poprvé i samostatný implementační plán pro dětskou a perinatální paliativní péči. Ministerstvo v téže zprávě uvádí, že z přibližně 110 tisíc úmrtí ročně je více než 65 tisíc očekávaných a zhruba 20 tisíc pacientů by ze specializované paliativní péče výrazně profitovalo; s vážným život limitujícím onemocněním žije v ČR asi 13 tisíc dětí. Na kapacitu mobilních týmů, o které je tento článek, ovšem tisková zpráva žádné nové číslo neuvádí — nejnovějším doloženým údajem tak zůstává stav z roku 2024 uvedený ve Strategii: 71 týmů a úhradová otázka popsaná výše zůstává otevřená. Ověřeno znovu 8. září 2026: mezi příspěvky ministerstva k paliativní péči od té doby nepřibylo žádné novější číslo o kapacitě mobilních týmů ani žádná nová výzva Programu podpory mobilní specializované paliativní péče.
Co s tím dělá HSPA Monitor
Indikátor Týmy mobilní specializované paliativní péče (na milion obyvatel) zařazujeme do rámce HSPA jako strukturální ukazatel v doméně dostupnosti péče. Spolu s lůžkovou hospicovou kapacitou a podílem úmrtí doma tvoří trojici, která dohromady ukazuje, nakolik je český systém připraven doprovodit člověka na konci života tam, kde si to přeje.