Pan Jaroslav (58) přišel k neurologovi s několik týdnů trvajícími výpadky citlivosti v pravé ruce. Lékař má podezření, které potvrdí nebo vyvrátí jediné vyšetření — magnetická rezonance mozku a krční páteře. Napíše žádanku a řekne větu, kterou pacienti v Česku slýchají běžně: „Termín vám dají, ale pár týdnů si počkáte. Nebo si to můžete zaplatit a jít dřív." Ta věta není o nedostatku přístrojů. Je o tom, jak Česko rozhoduje, kolik drahé diagnostiky si dovolí zaplatit z veřejného pojištění — a co to dělá s pacientem, který na diagnózu čeká.
Zdroj: Eurostat hlth_co_exam (MRI, 2024); VZP ČR (tisková zpráva, 24. 2. 2026).
Kolik rezonancí Česko dělá
Magnetická rezonance je zobrazovací metoda, která nezáří a dokáže rozlišit měkké tkáně — mozek, míchu, klouby, orgány. U neurologických, onkologických, ortopedických i kardiologických stavů je často tím vyšetřením, které rozhodne o diagnóze a zahájení léčby. Kolik jich systém udělá, je proto přímý ukazatel toho, jak rychle se pacient k diagnóze dostane.
Podle dat Eurostatu, který přebírá české výkazy z Národního zdravotnického informačního systému (ÚZIS), odbavilo Česko v roce 2024 79,7 MR vyšetření na tisíc obyvatel. Trend jde jasně nahoru: ještě v roce 2019 to bylo 60,1, o pět let později skoro o třetinu víc. Přibývá přístrojů i uvolněných úhradových limitů a objem je rok od roku vyšší — s výjimkou covidového propadu v roce 2020.
| Rok | MR vyšetření / 1 000 obyv. |
|---|---|
| 2019 | 60,1 |
| 2020 | 58,2 |
| 2021 | 66,1 |
| 2022 | 70,3 |
| 2023 | 72,2 |
| 2024 | 79,7 |
Zdroj: Eurostat, hlth_co_exam (MRI, nemocnice i ambulantní poskytovatelé), přepočet z hodnoty na 100 000 obyvatel.
Mezinárodní srovnání: proč vyšší číslo neznamená lepší péči
Tady je potřeba jedna zásadní opatrnost. Objem MR vyšetření je indikátor závislý na kontextu — vysoké číslo není automaticky „lepší" a nízké „horší". Proto má v HSPA Monitoru signál neutral: neříká sám o sobě dobrou ani špatnou zprávu, dokud ho nezasadíme do souvislostí.
Ukazuje to mezinárodní srovnání. Země s výkonovou (fee-for-service) úhradou, kde poskytovatel dostane zaplaceno za každé vyšetření, vykazují extrémně vysoké objemy: Německo 166, Francie 163, Rakousko 168 vyšetření na tisíc obyvatel. Část z toho je legitimní dostupnost, část ale prokazatelné nadužívání — vyšetření, která pacientovi nic nepřinesou a jen spotřebují kapacitu i peníze. Na opačném konci je Nizozemsko s pouhými 60 vyšetřeními na tisíc: silný gatekeeping praktického lékaře tam drží objem nízko, aniž by tím trpěla kvalita péče. Česko (79,7) leží mezi Polskem (73) a západní Evropou — pod průměrem EU, ale nad zeměmi s nejsilnější regulací poptávky.
Zdroj: Eurostat hlth_co_exam (MRI, poslední dostupný rok). Průměr EU 95,4 je neváženým průměrem 24 zemí s daty za 2023; populačně vážený průměr je vyšší (≈113), protože ho táhnou Německo a Francie. Vysoký objem u zemí s výkonovou úhradou zčásti odráží nadužívání, ne lepší dostupnost.
Pro úplnost: obdobný obrázek dává i výpočetní tomografie (CT). Česko jí v roce 2024 udělalo 126,4 vyšetření na tisíc obyvatel — u CT je navíc na místě opatrnost kvůli radiační zátěži, takže „víc" tu rozhodně neznamená lépe. Zobrazovací diagnostika je tak učebnicovým příkladem indikátoru, který se nedá číst jako žebříček „kdo má víc, vyhrává".
Strukturální analýza: proč Česko dělá méně
Klíčová otázka tedy nezní „proč Česko nedosahuje německých objemů" — těch dosahovat nemá. Zní: vzniká české nižší číslo úspornou regulací poptávky, nebo skrytým rationingem nabídky? A tady data i praxe ukazují na to druhé. Nízký objem v Česku nevzniká tím, že by praktici pečlivě zvažovali indikace jako v Nizozemsku. Vzniká kapacitním stropem.
Jádrem je úhradová vyhláška. Ta až do roku 2026 objem hrazených MR vyšetření limitovala regulačními mechanismy: poskytovatel, který strop vyčerpal, dostával za další vyšetření jen zlomek úhrady nebo nic — fakticky je prodělával. Racionální reakcí je nebrat další hrazené pacienty a odsunout je na příští období. Výsledkem jsou čekací listy (ve Středočeském kraji v průměru kolem čtyř týdnů, jinde i déle) a rostoucí nabídka samoplateb: kdo si vyšetření zaplatí sám, obejde frontu a jde na řadu během pár dnů. Rychlá diagnostika se tak stává částečně otázkou peněz — a to je problém rovnosti, který samotné číslo objemu neukáže.
K úhradovému stropu se přidávají dva fyzické limity. Prvním je hustota přístrojů: VZP měla v roce 2026 nasmlouvaných 115 MR přístrojů, tedy zhruba 12 na milion obyvatel — pod průměrem EU. Druhým je personál: MR provoz váže radiology a radiologické asistenty, kterých je nedostatek. I kdyby se stropy uvolnily a peníze našly, bez lidí a strojů se kapacita přes noc nenavýší. Právě proto je nejúčinnější pákou lépe využít stroje, které už stojí — třeba vícesměnným provozem.
Politická páka: uvolnit strop, ne nutně kupovat stroje
Že jde o strukturální, a tedy řešitelný problém, ukázala nejlépe sama plátcovská strana. 24. února 2026 VZP oznámila, že 81 nemocnicím s MR přístrojem — jde o 115 nasmlouvaných přístrojů — umožní překročit limity úhradové vyhlášky pro rok 2026, a vyčlenila na to 150 milionů korun navíc. Cílem je zkrátit čekací doby. Argument, kterým VZP krok obhajuje, je ryze efektivitní: kdyby všechny zapojené nemocnice zvýšily produkci jen o desetinu, nahradil by tento objem instalaci 13 nových přístrojů. Jinými slovy — Česko nemá primárně problém s tím, že by mu chyběly stroje. Má problém s tím, že ty stávající nesměly jet naplno.
To je učebnicový příklad politické páky v HSPA logice: indikátor (objem vyšetření) je nízký, příčina je konkrétní a systémová (úhradový strop), a kompetence i nástroj k nápravě leží jasně u plátce a ministerstva. Kompetenci nad úhradovou vyhláškou drží ministerstvo zdravotnictví, nad smlouvami a limity jednotlivé pojišťovny. Uvolnění stropu je levnější a rychlejší než dotace na nové přístroje — a nevyžaduje čekat, až se postaví a personálně obsadí nová pracoviště.
Páka má ovšem i druhou stranu, kterou nesmí opomenout. Když se strop uvolní, zmizí i brzda proti nadužívání. Proto musí uvolnění kapacity jít ruku v ruce s indikačními kritérii — jasnými pravidly, kdy je MR opravdu na místě — aby se české číslo neposunulo k německému modelu, kde část vyšetření nikomu neprospěje. Ideál není „co nejvíc rezonancí", ale „co nejkratší čekání na vyšetření, které dává smysl".
Co s tím
Magnetická rezonance je dobrý příklad toho, proč HSPA Monitor odmítá číst indikátory jako sportovní tabulku. Kdyby platilo „vyšší je lepší", byl by cílem německý objem 166 na tisíc — a Česko by mělo utrácet miliardy za diagnostiku, kterou zčásti nikdo nepotřebuje. Kdyby platilo „nižší je úspornější", byla by česká čísla úspěch. Pravda je někde mezi: české nižší číslo je z velké části skrytý rationing nabídky, který pacienta stojí týdny čekání nebo peníze z vlastní kapsy — a to je horší zpráva než samotné číslo.
Řešení proto nestojí na jednom čísle, ale na trojici: uvolnit kapacitní stropy tam, kde se čeká (VZP v roce 2026 ukázala jak), doplnit indikační kritéria, aby uvolněná kapacita nezmizela v nadužívání, a sledovat čekací doby a samoplatby jako druhou stranu téhož ukazatele — protože objem vyšetření sám o sobě neřekne, jestli se pacient dostane na řadu včas, nebo jen ten, kdo si připlatí. Pan Jaroslav mezitím čeká na termín. Rozdíl mezi vyšetřením za týden a za měsíc pro něj může znamenat rozdíl mezi včasnou léčbou a nálezem, který mezitím poroste.