Celostátní průměr naděje dožití — 77,5 roku pro muže a 83,2 pro ženy v roce 2025 — je jedno z nejcitovanějších čísel o českém zdraví. Jenže průměr je také jedna z nejlepších skrýší: schová v sobě fakt, že délka života se v Česku systematicky liší podle toho, kde člověk žije. Ne o měsíce — o roky. Tento článek rozbaluje celostátní číslo po krajích a okresech, výhradně z úmrtnostních tabulek Českého statistického úřadu, a klade vedle sebe druhou mapu: mapu příjmů. Ty dvě mapy si jsou nápadně podobné.
Zdroj: ČSÚ — úmrtnostní tabulky za kraje (sada OBY04BK, dvouleté průměry 2024–2025) a za okresy (OBY04BO, pětileté průměry 2021–2025). Hodnoty staženy z open-data API ČSÚ (data.csu.gov.cz) 4. 8. 2026.
Mapa: čtyři kraje vzadu, Praha vpředu
Pořadí krajů je dlouhodobě stabilní a má jasnou strukturu. Na špici stojí Praha (muži 79,2, ženy 84,6), za ní Královéhradecký kraj, Vysočina a Jihomoravský kraj. Na opačném konci leží stále stejná čtveřice: Ústecký, Moravskoslezský, Karlovarský a Olomoucký kraj. Muž narozený v Ústeckém kraji má podle úmrtnostních poměrů let 2024–2025 před sebou v průměru 75,4 roku — o 3,8 roku méně než Pražan a o dva roky méně, než činí celostátní průměr.
| Kraj | Muži | Ženy |
|---|---|---|
| Hlavní město Praha | 79,2 | 84,6 |
| Královéhradecký | 78,1 | 83,4 |
| Kraj Vysočina | 77,9 | 83,8 |
| Jihomoravský | 77,9 | 83,5 |
| Středočeský | 77,8 | 83,2 |
| Pardubický | 77,6 | 83,4 |
| Plzeňský | 77,4 | 83,0 |
| Jihočeský | 77,4 | 83,4 |
| Zlínský | 77,3 | 83,9 |
| Liberecký | 77,1 | 83,0 |
| Olomoucký | 76,8 | 83,0 |
| Karlovarský | 76,0 | 81,7 |
| Moravskoslezský | 75,8 | 82,2 |
| Ústecký | 75,4 | 81,0 |
Zdroj: ČSÚ — úmrtnostní tabulky za kraje (OBY04BK, výběr OBY04BKT01), naděje dožití při narození, dvouletý průměr 2024–2025; staženo z API data.csu.gov.cz 4. 8. 2026. Zvýrazněná čtveřice = kraje s nejkratší nadějí dožití mužů. Celostátní srovnání: jednoletá tabulka 2025 udává muži 77,5 / ženy 83,2 roku. Interaktivní mapa: krajský dashboard.
Za pozornost stojí i rozdíl mezi pohlavími uvnitř krajů. Zatímco pražská žena a pražský muž se liší o 5,3 roku, v Ústeckém kraji dělá rozdíl 5,6 roku a ve Zlínském dokonce 6,6 — ženy na Zlínsku žijí téměř stejně dlouho jako v Praze, muži nikoliv. Kratší život v chudších regionech je především mužský fenomén: krajské rozpětí mužů (3,8 roku) je širší než žen (3,5) a okresní data ten rozdíl ještě zvětšují.
Okresní zoom: Most, Karviná, Jeseník
Kraj je pořád velký průměr. Pětileté okresní tabulky (2021–2025) ukazují, kde přesně se život zkracuje nejvíc. Na dně okresního žebříčku mužů leží Most (73,1 roku), Karviná (73,2), Jeseník (73,7) a Chomutov (73,8) — dva strukturálně postižené uhelné okresy, jeden periferní horský a znovu severozápad. Na opačném konci stojí zázemí velkých měst: Praha-západ (78,5), Hradec Králové (78,4), Praha (78,2) a Praha-východ (77,8). U žen je obraz stejný, jen mírnější: od Mostu (79,5) po Prahu (83,8), rozpětí 4,3 roku.
Most a Praha-západ leží necelých sto kilometrů od sebe. V naději dožití mužů je mezi nimi pět a půl roku. A když se obě osy nerovnosti složí dohromady, vznikne největší číslo tohoto článku: mezi mužem z Mostecka (73,1) a ženou z Prahy (83,8) leží 10,7 roku — celá dekáda života uvnitř jedné země.
Dekáda: nůžky se nezavírají
Dobrá zpráva: délka života roste všude. Ústecký kraj si za deset let polepšil u mužů o 1,6 roku (z 73,8 v letech 2014–2015 na 75,4), Praha o 1,7 (ze 77,5 na 79,2). Špatná zpráva: nůžky se nezavírají. Krajské rozpětí u mužů stagnuje (3,75 → 3,83 roku) a u žen se za dekádu rozevřelo z 2,9 na 3,5 roku — Praha ženám přidala 2,2 roku, Ústecký kraj jen 1,3. Růst tažený hlavně nejbohatšími regiony znamená, že relativní pozice chudších krajů se nelepší, i když absolutně rostou také.
Mapa života kopíruje mapu peněz
Proč zrovna tahle čtveřice krajů? Nejjednodušší odpověď nabízejí regionální účty ČSÚ. Čistý disponibilní důchod domácností na obyvatele — tedy to, co lidem po zdanění a transferech reálně zbývá — činil v roce 2024 v Praze 528 tisíc Kč, v Ústeckém kraji 349 tisíc Kč — pražská domácnost má tedy na hlavu zhruba o polovinu víc. A hlavně: čtyři kraje s nejnižším disponibilním důchodem (Ústecký, Karlovarský, Moravskoslezský, Olomoucký) jsou přesně ty čtyři kraje, kde muži žijí nejkratší dobu. Složení dna obou žebříčků je totožné; uvnitř čtveřice se pořadí mírně liší (v příjmech je druhý nejnižší Karlovarský kraj, v naději dožití Moravskoslezský).
Není to železný zákon — Vysočina má příjmy pod celostátním průměrem (389 tisíc Kč), a přesto třetí nejdelší život mužů v zemi; venkovský region s nízkou mírou rizikového průmyslu a stabilní sociální strukturou dokáže chudší peněženku kompenzovat. Ale výjimky nemění směr: socioekonomický gradient zdraví, který HSPA Monitor popsal na ose vzdělání v článku Třináct let života navíc za diplom, má i svou geografickou projekci. Tam, kde se koncentruje nižší vzdělání, nižší příjmy, vyšší nezaměstnanost a horší životní prostředí, se koncentruje i kratší život. Stejnou mapu ostatně kreslí plodnost mladistvých nebo preventabilní úmrtnost na krajském dashboardu.
Co s tím
Regionální nerovnosti v délce života jsou přesně ten typ problému, pro který existuje HSPA dimenze spravedlnost: průměrné zlepšování nestačí, pokud se rozdíly uvnitř země nezmenšují. Z dat plynou tři praktické důsledky. Za prvé, prevence a screeningy potřebují regionální cílení — celostátně jednotný program dorazí nejhůř tam, kde je potřeba největší; krajské rozdíly v účasti na screeninzích ukazuje krajský dashboard. Za druhé, dostupnost primární péče v periferiích je zdravotnická část odpovědi. A za třetí, podstatná část řešení leží mimo zdravotnictví: vzdělávání, zaměstnanost a prostředí strukturálně postižených regionů. Zdravotní systém rozdíl dokáže zmírnit, ale nezpůsobil ho — a sám ho nezavře.