Ústí nad Labem, čtvrteční odpoledne. Pavlovi je devětadvacet a po několika měsících úzkostí a nespavosti se mu rozpadá schopnost chodit do práce. Praktická lékařka mu doporučí psychiatra — jenže nejbližší ambulance má objednací lhůtu tři měsíce a psychoterapie hrazená pojišťovnou je v kraji prakticky nedostupná. Pavel má na výběr ze dvou špatných možností: samoplatbu, kterou si nemůže dovolit, nebo čekat, až se stav zhorší natolik, že skončí na lůžku psychiatrické nemocnice. Ne proto, že by to bylo nejlepší řešení, ale proto, že právě tam systém peníze posílá. A kolik jich posílá celkem, měří jeden z nejtvrdších ukazatelů priorit zdravotnictví: podíl výdajů zdravotních pojišťoven na léčbu duševních poruch. Roky se držel kolem čtyř procent. Od roku 2022 roste a v roce 2024 dosáhl 4,9 %.

Výdaje pojišťoven na léčbu duševních poruch v ČR — klíčová čísla
4,9 % výdajů zdravotních pojišťoven šlo v roce 2024 na léčbu duševních poruch diagnózy F00–F99 · dopočet z dat ČSÚ
25,4 mld. Kč zaplatily pojišťovny za léčbu duševních poruch v roce 2024 v roce 2017 to bylo 10,3 mld. Kč
15 % zátěže nemocí (DALY) z duševních poruch srovnatelně s onkologií
3,8 % činil tentýž podíl v roce 2017 do roku 2021 kolem čtyř procent, od roku 2022 růst

Zdroj: ČSÚ, Výsledky zdravotnických účtů ČR 2015–2024, Tab. 3.2 (výdaje z veřejného zdravotního pojištění podle kapitol MKN-10) a Tab. 1.2 (výdaje zdravotních pojišťoven); podíl dopočítala redakce.

Co indikátor měří — peníze, ne kapacitu

HSPA Monitor už několik ukazatelů duševního zdraví sleduje: hustotu center duševního zdraví, počet psychiatrů na 100 tisíc obyvatel i průměrnou délku psychiatrické hospitalizace. To všechno jsou ale ukazatele kapacity a procesu. Tenhle měří něco jiného a tvrdšího: kolik peněz do systému vůbec teče. Podíl výdajů zdravotních pojišťoven, který jde na léčbu duševních poruch, je nejpřímějším testem toho, zda deklarovaná priorita „duševní zdraví“ má reálné finanční krytí — nebo zůstává jen ve strategických dokumentech.

Indikátor vychází ze Zdravotnických účtů Českého statistického úřadu. Čitatelem jsou výdaje z veřejného zdravotního pojištění na diagnózy kapitoly V Mezinárodní klasifikace nemocí (poruchy duševní a poruchy chování, F00–F99), jmenovatelem všechny výdaje zdravotních pojišťoven na zdravotní péči. ČSÚ zveřejňuje částky v miliardách korun, podíl z nich dopočítává redakce. Starší a často citovaný údaj nabízí analytická příloha Národního akčního plánu pro duševní zdraví: v roce 2015 stála psychiatrická péče z veřejného pojištění 13,7 miliardy korun, což odpovídalo přibližně 4,08 % rozpočtu na zdravotní péči. Plán ale počítá péči podle odbornosti (psychiatrie), kdežto ČSÚ podle diagnózy, a obě čísla proto nelze spojit do jedné řady. Indikátor patří do oblasti Struktury a spojuje dvě dimenze HSPA — efektivitu (jdou zdroje tam, kde je největší zdravotní zátěž?) a spravedlnost (má skupina lidí s duševním onemocněním srovnatelný nárok na zdroje jako lidé se somatickou nemocí?).

Stav v Česku: roky kolem čtyř procent, od roku 2022 růst

V roce 2017 zaplatily zdravotní pojišťovny za léčbu duševních poruch 10,3 miliardy korun, v roce 2024 už 25,4 miliardy, tedy téměř dvaapůlkrát víc. Podíl na všech výdajích pojišťoven se přitom dlouho skoro neměnil: v letech 2017 až 2021 se pohyboval mezi 3,8 a 4,0 %, protože zhruba stejně rychle rostlo celé zdravotnictví. Zlom přišel v roce 2022, kdy podíl stoupl na 4,4 %, o rok později na 4,7 % a v roce 2024 na 4,9 %. Výdaje na duševní zdraví od té doby rostou rychleji než zbytek systému. Všeobecná zdravotní pojišťovna za roky 2017 až 2022 uváděla růst svých úhrad psychiatrické péče zhruba o 45 %; jde o užší vymezení (jedna pojišťovna, obor psychiatrie) než v datech ČSÚ.

Výdaje zdravotních pojišťoven na léčbu duševních poruch — vývoj v ČR
Rok Duševní poruchy (mld. Kč) Výdaje pojišťoven celkem (mld. Kč) Podíl
201710,3272,73,8 %
201811,4291,83,9 %
201912,5317,43,9 %
202014,5369,43,9 %
202116,5411,44,0 %
202218,6426,64,4 %
202321,8466,64,7 %
202425,4514,24,9 %

Zdroj: ČSÚ, Výsledky zdravotnických účtů ČR 2015–2024, Tab. 3.2 (kapitola V MKN-10) a Tab. 1.2 (řádek Zdravotní pojišťovny). Podíl dopočítala redakce z nezaokrouhlených částek. Tabulka podle diagnóz začíná rokem 2017. Údaj Národního akčního plánu za rok 2015 (4,08 %) má jiný čitatel a v řadě není.

Pod headline číslem se navíc skrývá důležitý detail: kam ty peníze tečou. Většinu úhrad za psychiatrii spotřebovává lůžková následná péče ve velkých psychiatrických nemocnicích — podle dat VZP přes polovinu plateb. Komunitní a ambulantní péče, tedy přesně ten segment, který má reforma posílit a který je pro většinu pacientů levnější i účinnější, dostává jen zlomek. Rostoucí podíl proto sám neznamená, že se mění podoba péče: i větší objem peněz může být rozdělený způsobem, který konzervuje starý lůžkový model.

Mezinárodní srovnání: ve stejné definici neexistuje

Nabízí se otázka, jak je na tom Česko proti jiným zemím. Z těchto dat to říct nejde. Členění výdajů pojišťoven podle diagnóz zpracovává ČSÚ nad rámec mezinárodně srovnatelné statistiky zdravotnických účtů a OECD ani Eurostat takový údaj za jednotlivé země nevedou. Indikátor proto nemá evropský benchmark ani benchmark OECD.

K dispozici je jen expertní odhad. Ředitel Národního ústavu duševního zdraví Petr Winkler v únoru 2023 uvedl, že do psychiatrie jdou v Česku „zhruba čtyři procenta“ peněz ve zdravotnictví, zatímco „průměr v západních zemích je více než dvojnásobný“. Výrok nemá uvedený rok ani metodu, bereme ho proto jako orientaci, ne jako měřené srovnání. S daty ČSÚ za tehdy poslední dostupný rok 2021 (4,0 %) se jeho česká část shoduje.

Pozor je třeba dát i na to, co číslo zahrnuje. Počítá péči vykázanou na diagnózy duševních poruch u jakéhokoli lékaře, nejen u psychiatra. Nezahrnuje psychoterapii placenou z vlastní kapsy, sociální služby ani výdaje státu a krajů. A záleží na jmenovateli: vůči celkovým výdajům na zdravotní péči ze všech zdrojů (696,8 miliardy korun v roce 2024) vychází podíl 3,6 %.

Strukturální analýza: proč peníze nejdou za zátěží

Když Pavel z úvodu článku narazí na tříměsíční objednací lhůtu a nedostupnou hrazenou terapii, je to přímý důsledek tří strukturálních faktorů. První je institucionální setrvačnost lůžkového modelu. Český systém byl desítky let postaven na velkých psychiatrických nemocnicích (dříve léčebnách) s dlouhými hospitalizacemi. Úhradová vyhláška je historicky nastavená na lůžkoden, takže peníze tečou tam, kam tekly vždy — do následných lůžek, ne do komunity.

Druhým faktorem je úhradový mechanismus. Nová pracoviště — centra duševního zdraví, multidisciplinární terénní týmy, hrazená psychoterapie — potřebují stabilní a dostatečnou úhradu, aby mohla vzniknout a udržet se. Dokud je platba navázaná převážně na lůžkoden, je vznik komunitních služeb ekonomicky křehký a závislý na dotacích, které řeší start, ale ne udržitelný provoz.

Třetím faktorem je stigma a nízká politická priorita. Duševní nemoc nese společenské stigma, pacienti jsou slabě organizovaná skupina a téma nemá silnou politickou lobby. Důsledek je do očí bijící nepoměr: duševní poruchy způsobují podle ukazatele DALY zhruba 15 % celkové zátěže nemocí — srovnatelně s onkologií — ale z veřejného pojištění na ně jde 4,9 % peněz. Obě čísla měří něco jiného a nedají se jednoduše odečíst, nepoměr je přesto zřetelný.

Souvislost s dalšími indikátory dashboardu je přímá. Bez navýšení a přesunu peněz do komunity se nemůže výrazně zlepšit ani hustota center duševního zdraví, ani dostupnost psychiatrů, a délka psychiatrické hospitalizace zůstane vysoká, protože alternativa v terénu nebude. Podíl výdajů je tak vstupní branou, kterou musí projít všechny ostatní cíle reformy.

Politická páka: úhradová vyhláška a přesun peněz do komunity

Změna leží na Ministerstvu zdravotnictví a zdravotních pojišťovnách — a co je podstatné, nevyžaduje jen „nalít víc peněz“, ale především je jinak rozdělit. Reforma péče o duševní zdraví má cílový stav pojmenovaný ve strategických dokumentech; chybí dotáhnout financování.

Za prvé, narovnat úhradovou vyhlášku tak, aby peníze následovaly pacienta do komunity. Stabilní a dostatečná úhrada pro centra duševního zdraví, multidisciplinární terénní týmy a hrazenou psychoterapii je předpoklad toho, aby tyto služby vůbec vznikly a udržely se. Dokud je platba navázaná na lůžkoden, peníze zůstanou v nemocnicích.

Za druhé, udržet růst podílu a dát mu číselný cíl. Podíl výdajů na duševní zdraví roste teprve od roku 2022. Aby nezůstalo u krátké epizody, potřebuje reforma víceletý závazek s měřitelným cílem. Bez něj a bez každoročního vyhodnocování zůstane priorita jen deklarativní.

Za třetí, dotáhnout udržitelnost služeb financovaných z evropských fondů. Investice z IROP (~2 mld. Kč) pomohly služby rozjet, ale dotace řeší vznik, nikoli provoz. Pokud na konci dotačního období nepřevezme financování běžná úhrada z pojištění, nově vzniklá centra zaniknou a investice přijde vniveč.

Sdělení pro tvůrce politik je jednoduché: podíl peněz na duševní zdraví se po letech kolem čtyř procent hýbe nahoru, na 4,9 % v roce 2024. Zátěži, kterou duševní nemoci působí, ale pořád neodpovídá a samotný růst nezaručuje, že peníze dojdou do komunitní péče. Páka je v úhradové vyhlášce a v politické vůli rozhodnout, že duševní zdraví je priorita i v rozpočtu, ne jen v dokumentech. Pro Pavla z Ústí by to znamenala dostupného psychiatra a terapii včas a v místě, kde žije — místo lůžka, kam ho systém pošle jen proto, že právě tam jsou peníze.