O kvalitě porodní péče se obvykle mluví u dramatických čísel — perinatální úmrtnosti, podílu císařských řezů, dostupnosti neonatologických lůžek. Způsob, jakým dítě opouští porodnici z hlediska výživy, mezi ně nepatří, a přitom je to jeden z nejcitlivějších ukazatelů, jak dobře oddělení zvládá tu nejběžnější a nejlevnější prevenci vůbec: rozběh kojení. Výlučné kojení chrání dítě před infekcemi i pozdější obezitou a matku před nádory prsu a vaječníků — a okamžik propuštění je pro celé další kojení kritický. Když měříme, kolik dětí odchází z porodnice plně kojených, díváme se vlastně na to, jestli systém kolem novorozence funguje podpůrně, nebo jestli rutinně sáhne po lahvičce. A český výsledek roku 2022 — 73,4 % — říká, že tu máme rezervu, kterou jsme si sami postupně vytvořili.
Zdroj: ÚZIS ČR — Národní registr reprodukčního zdraví (otevřená data „Novorozenci a informace o propuštění“, data.mzcr.cz, pole propusteni_vyziva); mezinárodní srovnání International Breastfeeding Journal (2022, 17 zemí evropského regionu WHO). Podíly dopočteny z otevřené datové sady. Staženo 7. 7. 2026.
Stav v Česku: kojí skoro všechny, výlučně stále méně
Nejdřív dobrá zpráva. „Jakékoli“ kojení při propuštění — tedy když je dítě aspoň zčásti kojeno, i kdyby bylo dokrmováno — je v Česku vysoké: v roce 2022 činilo přibližně 95 %. Umělou výživou bez jediné kapky mateřského mléka opouští porodnici jen kolem 5 % dětí. České matky tedy kojit chtějí a drtivá většina s ním po porodu začne. Problém není ochota, ale výlučnost a její udržení.
A právě podíl plně kojených dětí při propuštění dvě desetiletí klesal. Z otevřených dat Národního registru reprodukčního zdraví, kde porodnice povinně vykazují způsob výživy při odchodu, jde trend číst rok po roce: na začátku století opouštělo porodnici plně kojeno kolem 90 % dětí, do roku 2015 podíl klesl pod 82 %, v roce 2019 na 79 % a v letech 2020 až 2022 se držel kolem 73 %. Jinými slovy: skupina dětí, které jsou při propuštění „kojeny a dokrmovány“, se za dvě dekády zhruba zčtyřnásobila. Novější souhrn registru, dostupný od ledna 2026, pak ukazuje, že dno řady leží v roce 2021 a podíl výlučného kojení od té doby postupně stoupá — na 74,7 % v roce 2023 a 75,1 % v roce 2024, který je posledním uzavřeným ročníkem.
Zdroj: ÚZIS ČR, NRRZ — otevřená data „Novorozenci a informace o propuštění“ (2000–2022) a datový souhrn NZIP „Novorozenci podle výživy při propuštění a poskytovatele zdravotních služeb“ (NR-10-12, roky 2016–2025; za rok 2022 dávají oba zdroje shodně 73,4 %; neuzavřený ročník 2025 v grafu neuvádíme). Mezi lety 2019 a 2020 je v řadě skokový pokles kombinující vliv pandemie covid-19 a pravděpodobnou změnu ve vykazování při přechodu na NRRZ — starší a novější část řady proto nejsou plně homogenní.
Jeden detail v té řadě je potřeba přiznat rovnou: mezi roky 2019 a 2020 podíl skokově spadl o zhruba šest procentních bodů. To není čistě reálný propad kojení — na přelomu let se měnil registr (NRRZ) i způsob vykazování a zároveň udeřila pandemie covid-19, která omezila kontakt matky s dítětem i laktační podporu na odděleních. Hodnoty před rokem 2020 a po něm proto nejsou stoprocentně srovnatelné. Co ale zůstává jednoznačné, je dlouhodobý směr: z devadesáti procent na začátku století propadla řada až k dvaasedmdesáti v roce 2021, a přestože se od té doby zvedá k pětasedmdesáti, do výchozího stavu má stále daleko.
Mezinárodní srovnání: na průměru, ne na špici
Jak si Česko stojí ve srovnání se zahraničím? Tady je nutná opatrnost, protože každá země měří kojení v trochu jiném okamžiku. Nejpoctivější je srovnávat stejnou metriku — výlučné kojení při propuštění z porodnice. Studie z 17 zemí evropského regionu WHO (období prvních dvou let pandemie) našla sdružený podíl 72,4 % výlučně kojených dětí při propuštění. Česká hodnota 73,4 % tedy leží prakticky na tomto evropském průměru — nejsme propadák, ale ani nepatříme mezi země, které rozběh kojení chrání nejlépe.
Když se ale díváme na iniciaci kojení nebo na kojení v pozdějších měsících, obrázek se láme. Kojit po porodu začíná v Rakousku i Polsku kolem 97 % matek — tedy víc, než kolik jich v Česku odchází výlučně kojených. Naopak výlučné kojení v šestém měsíci je v celé střední Evropě nízké: v Německu okolo 13 %, v Rakousku jednotky procent, výše je Slovensko (kolem 49 % v šesti měsících). To ukazuje, kde je skutečná slabina — ne ve startu, ale v udržení kojení po propuštění.
| Ukazatel (okamžik měření) | Hodnota | Poznámka |
|---|---|---|
| Výlučné kojení při propuštění — ČR | 73,4 % | rok 2022 (ÚZIS NRRZ) |
| Výlučné kojení při propuštění — 17 zemí WHO Evropa | 72,4 % | sdružený průměr, 2020–2022 — přímo srovnatelné |
| Iniciace kojení — Rakousko / Polsko | ~97 % | jiný okamžik (start kojení), neporovnávat 1:1 |
| Výlučné kojení v 6 měsících — Slovensko | ~49 % | pozdější bod; ČR zde spíše pod 30 % |
| Výlučné kojení v 6 měsících — Německo | ~13 % | ukazuje strmý propad po startu napříč regionem |
Zdroj: Int Breastfeed J (2022, 17 zemí WHO Evropa) pro údaj „při propuštění“; národní šetření a přehledy pro iniciaci a kojení v 6 měsících. Pozor: jde o různé okamžiky měření — přímo srovnatelný je jen řádek „při propuštění“; ostatní hodnoty slouží jako kontext, nikoli k pořadí zemí.
Strukturální analýza: rozhoduje praxe oddělení, ne odhodlání matek
Proč z českých porodnic odchází výlučně kojeno stále méně dětí, když skoro všechny matky kojit začnou? Odpověď leží v tom, co se děje na oddělení v prvních hodinách a dnech.
Za prvé praxe porodnice a laktační podpora. Rozběh kojení stojí a padá na několika krocích: časném kontaktu kůže na kůži hned po porodu, rooming-inu (dítě u matky 24 hodin denně), kojení dle potřeby dítěte a — především — nedokrmování umělým mlékem bez medicínské indikace. Přesně tyto kroky definuje mezinárodní iniciativa Baby-Friendly Hospital (WHO/UNICEF, „Deset kroků k úspěšnému kojení“). V Česku má ale tento certifikát jen menšina porodnic a podíl dokrmovaných donošených novorozenců je vysoký — kolem 50 %. Když se dítě v prvních dnech pravidelně dokrmuje, tvorba mléka se rozbíhá pomaleji a výlučné kojení se hroutí ještě před propuštěním.
Za druhé způsob porodu. U dětí narozených císařským řezem je plné kojení při propuštění výrazně nižší — v roce 2020 kolem 35 % — než u vaginálních porodů. Jak podíl císařských řezů roste (v ČR přes 28 %), táhne celostátní číslo kojení dolů. Nižší je plné kojení také u předčasně narozených dětí.
Za třetí čas a personál. Ukázat matce správné přiložení, počkat, až se mléko rozběhne, a nepodat lahvičku „pro klid“ — to vyžaduje čas sestry a porodní asistentky a dostupnost laktační poradkyně, ideálně i v noci. Pod tlakem provozu a při zkracující se době hospitalizace se dokrmení stává rychlým řešením, které ale kojení dále podkopává. Za čtvrté marketing náhrad a informovanost: tlak reklamy na umělou výživu a nejednotné poradenství po propuštění srážejí výlučné kojení i tam, kde dobře začalo. Mezinárodní kodex marketingu náhrad mateřského mléka (WHO) je v ČR naplňován jen částečně. A za páté sociální gradient — kojení je typicky kratší u matek s nižším vzděláním a horším přístupem k poradenství, takže celostátní průměr zakrývá nerovnosti.
-
Kontakt kůže na kůži
Časné přiložení a bonding jsou nejsilnějším odrazovým můstkem výlučného kojení.
Baby-Friendly -
Kde se výlučnost hroutí
~50 % donošených dětí dokrmováno, často bez indikace. Rozhoduje podpora, ne ochota matky.
Teď -
73,4 % plně kojeno
Nad evropským průměrem (72,4 %) a od dna v roce 2021 znovu roste, výchozích ~90 % z roku 2000 však zdaleka nedosahuje.
Indikátor -
Strmý propad
Výlučné kojení půl roku zvládne menšina; cíl WHO je do 6 měsíců výlučně kojit.
Cíl
Zdroj: WHO/UNICEF Baby-Friendly Hospital Initiative; ÚZIS NRRZ; APERIO „Jak se rodí v českých porodnicích“ (2024). Hodnoty orientační (origin: seed).
Příběh za daty
Porodnice v Ústí nad Labem, druhý den po porodu. Kateřina (29) drží dceru Elišku a snaží se ji přiložit k prsu. Mléko se teprve rozbíhá, Eliška je neklidná a sestra v nočním provozu nabídne rychlé řešení — lahvičku umělého mléka, „ať se obě vyspíte“. Kateřina souhlasí, protože nemá po ruce nikoho, kdo by jí ukázal, že tohle je normální a že dokrmení teď kojení spíš podkope. Laktační poradkyni oddělení má, ale ve službě je až za dva dny. Při propuštění je Eliška vedená jako „kojena a dokrmována“ — ne jako plně kojená. Do celostátní statistiky se tím započítá k té skoro čtvrtině dětí, které porodnici neopouštějí výlučně kojené. Kateřina přitom neudělala nic špatně; jen kolem ní chyběla podpora ve chvíli, kdy na ní nejvíc záleželo.
Přesně to indikátor 73,4 % měří — ne jednu lahvičku, ale jestli systém kolem novorozence umí a stíhá podpořit přirozený start kojení místo rutinního dokrmování. A česká hodnota, byť leží nad evropským průměrem a v posledních letech se zvedá, zůstává hluboko pod úrovní, ze které dvě dekády padala.
Politická páka
Dobrá zpráva je, že páka je konkrétní a leží převážně na straně Ministerstva zdravotnictví, porodnic a zdravotních pojišťoven — a že žádný z osvědčených kroků není pro Česko nedosažitelný.
Za prvé zavést kroky Baby-Friendly jako standard kvality porodnic: časný kontakt kůže na kůži, rooming-in a pravidlo „nedokrmovat bez medicínské indikace“ patří do standardů, které porodnice plní a plátce je odměňuje. Za druhé dostupné laktační poradenství — na oddělení i po propuštění, včetně kontaktu, na který se matka může obrátit v prvních dnech doma, kdy kojení nejčastěji ztroskotá. Za třetí důsledně naplňovat Mezinárodní kodex marketingu náhrad mateřského mléka, aby výběr výživy neřídila reklama. A za čtvrté zveřejňovat podíl kojení po jednotlivých porodnicích — data z NRRZ to umožňují a transparentnost sama o sobě motivuje oddělení ke zlepšení, podobně jako u jiných ukazatelů kvality.
Cílem není tlačit na matky ani z kojení dělat zkoušku, kterou lze neudělat. Je to opak: dát ženám na oddělení takovou podporu, aby se Kateřina z Ústí příště nemusela ve tři ráno rozhodovat mezi spánkem a kojením sama. Rozdíl mezi 73 a 90 procenty není osud — je to podpora, kterou jsme postupně nechali vyprchat a kterou lze vrátit konkrétními politikami.
Co s tím dělá HSPA Monitor
Indikátor Plné kojení při propuštění z porodnice zařazujeme do rámce HSPA jako výstupový ukazatel kvality poporodní péče. Doplňuje tak perinatální ukazatele, které dashboard už sleduje — míru císařského řezu, nízkou porodní hmotnost, perinatální úmrtnost a kojeneckou úmrtnost — o výživovou stránku startu do života. Dohromady ukazují, jak dobře se český systém stará o nejzranitelnější pacienty v jejich prvních dnech.