Celková potřeba péče o seniory vychází v roce 2035 ve všech čtyřech scénářích studie zpracované pro Asociaci poskytovatelů sociálních služeb stejně — zhruba 466 tisíc klientů podle typů péče. Liší se jen tím, kdo ji odvede: personál v domovech, pečovatelky v terénu, nebo rodina. Tím je spor o dlouhodobou péči shrnutý do jedné věty a všechno ostatní je účetnictví. Rozhodnutí přitom nepadne jedním zákonem — složí se z krajských sítí, dotačních titulů a stavebních povolení příštích deseti let. Tenhle text je pokus sečíst z veřejných dat, o čem se rozhoduje: kolik lidí bude péči potřebovat, kolik jich marně čeká, kdo platí, když péče není, kolik stojí jeden den a odkud se vezmou peníze na lůžka.
Tři cesty: domov, terén, rodina
První kapitola ukazuje výchozí pozici: kolik nejstarších lidí přibude, kde je péče dnes a co každá ze tří možných cest stojí.
Podle střední varianty projekce ČSÚ z roku 2023 žije v Česku k 1. lednu 2025 celkem 1 032 202 lidí ve věku 75 a více let; k 1. lednu 2035 jich bude 1 315 948. To je nárůst o 283 746 osob, tedy o 27,5 % za deset let. Ve skupině 85 a více let, která je na péči nejnáročnější, je růst dvakrát strmější: z 213 620 na 393 794 osob, o 84,3 %. Celkový počet obyvatel přitom klesne z 10 914 878 na 10 735 415. Senioři 65+ tvoří dnes 20,7 % populace, v roce 2035 to bude 23,1 % a v roce 2050 už 28,75 %.
Studie zpracovaná pro Asociaci poskytovatelů sociálních služeb, o kterou se v celém textu opíráme jako o model, pracuje s mírně jinými čísly — 1 312 862 osob ve věku 75+ a pokles populace o 1,96 % místo 1,64 % — ačkoli se odkazuje na tutéž stránku ČSÚ. Kde primární tabulka existuje, držíme se jí.
Zdroj: ČSÚ, Projekce obyvatelstva České republiky 2023–2100, Tab. 1 (střední varianta, stav k 1. 1.); skupina 85+ z podkladové sady publikace Senioři v datech. Vlastní graf HSPA Monitoru z primárních řad.
Dnešní rozdělení péče je přesně změřené. Podle dat, která Česko vykazuje do OECD, dostávalo v roce 2024 dlouhodobou péči v pobytovém zařízení 60 192 osob ve věku 65 a více let — 2,7 % všech seniorů; doma ji dostávalo 199 072 osob, tedy 8,9 %. Příspěvek na péči pobíralo v prosinci 2024 celkem 258 279 lidí ve věku 65+, tedy 11,4 % seniorů.
U kapacit se otevírají nůžky. Lůžek dlouhodobé péče absolutně přibývá — z 68 995 v roce 2014 na 78 568 v roce 2024 — ale v přepočtu na 1 000 obyvatel 65+ jejich počet klesl z 37,8 na 35,1 lůžka, protože seniorů přibývá rychleji. Náš přepočet z toho dělá konkrétní úkol: aby v roce 2035 zůstala hustota na dnešní úrovni, muselo by lůžek být zhruba 87 tisíc — a to je scénář, ve kterém se nic nezlepší.
Ruce jsou vzácnější než lůžka. Formální dlouhodobá péče měla v roce 2024 celkem 55 580 přepočtených úvazků, což dělá 2,5 pracovníka na 100 osob ve věku 65+ proti průměru OECD 5,6. A terén, o kterém všechny strategie mluví jako o řešení, se zmenšuje: pečovatelskou službu využilo v roce 2024 celkem 90 043 lidí, o 19,2 % méně než v roce 2015. Na 1 000 obyvatel 65+ to je 40,2 klienta proti 59,2 v roce 2015; při hustotě roku 2015 by služba měla dnes zhruba 132 tisíc klientů. Proč terén ustupuje, rozebírá naše analýza stagnace domácí péče. A do třetice fronta: ke konci roku 2024 evidoval ČSÚ 70 209 neuspokojených žádostí o domov pro seniory a 37 849 o domov se zvláštním režimem, dohromady 172,9 žádosti na každých 100 lůžek. Ta čísla ale nejsou počty čekajících lidí — o tom je druhá kapitola.
Jediný ucelený veřejně dostupný model budoucí potřeby, který jsme dohledali, si nechala zpracovat zájmová organizace: studii dlouhodobé sociální péče vypracovala v červnu 2026 společnost Deloitte na zakázku Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR a výslovně v ní uvádí, že přesnost a úplnost informací od zadavatele neověřovala. Tak ji čteme i my: její čísla jsou model, ne statistika, a její doporučení jsou postoj zadavatele.
| Scénář | Lůžka | Pečovatelé v terénu | Bez místa v pobytové péči | Péče rodin | Roční náklad systému | Investice do lůžek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Základní scénář (demografie) | 111 tis. | 55 tis. úvazků | — | 190 tis. osob | ~137 mld. Kč | 70 mld. Kč |
| Zmrazení lůžek, terén roste | 76 tis. | 62 tis. úvazků | 43 tis. osob | +26 tis. osob navíc | ~121 mld. Kč | 0 |
| Zmrazení všech investic | 76 tis. | 34 tis. úvazků | 43 tis. osob | +88 tis. osob navíc | ~123 mld. Kč | 0 |
| Vše do pobytových služeb | 190 tis. a | 55 tis. úvazků | — | 139 tis. osob (−51 tis.) | ~180 mld. Kč | 310 mld. Kč b |
Zdroj: studie zpracovaná pro Asociaci poskytovatelů sociálních služeb ČR (Deloitte, červen 2026), tabulka 3 a scénáře na s. 58–66. Odkazy otevřou scénář v kalkulačce dlouhodobé péče, která model přepočítává z týchž vstupů a reprodukuje ho s odchylkou do tří miliard korun ročně. a — počet 190 tisíc lůžek studie neuvádí; je to vstup našeho modelu, odvozený z 231 tisíc klientů pobytových služeb, se kterými scénář počítá (s. 65), při 1,22 klienta na lůžko. b — investiční číslo má studie pro tentýž scénář dvojí: tabulka na s. 50 uvádí 120 tisíc nových lůžek za 240 mld. Kč, text na s. 66 pak 155 tisíc lůžek za 310 mld. Kč. Vlastní přepočet portálu proti dnešním 76 tisícům lůžek, ze kterých studie vychází, dává při ceně dvou milionů na lůžko 228 mld. Kč. Rozpor obou čísel rozebírá pátá kapitola.
Model má tři vstupy, které se s primárními daty rozcházejí. Zaprvé kapacita: studie vychází ze 76 tisíc lůžek pobytových služeb, ale její vlastní rozpis (36 + 27 + 15 tisíc) dává 78 tisíc a ČSÚ vykazuje u domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem dohromady 62 485 lůžek; co tvoří „ostatních 15 tisíc", studie nedokládá. Zadruhé klienti: studie počítá s 92 tisíci seniory v pobytových službách za rok, OECD jich vykazuje 60 192. Zatřetí jednotkové náklady: studie počítá s 495 tisíci korunami na klienta domova pro seniory a 540 tisíci u domova se zvláštním režimem ročně, zatímco přepočet z dat ČSÚ dává 665 a 728 tisíc, tedy o třetinu víc. Protože z nich vychází celá projekce nákladovosti, je 137 miliard v základním scénáři spíš spodní hranicí než odhadem. Studie navíc připisuje ÚZIS údaje o 300 tisících seniorů s příspěvkem na péči a 139 tisících osob v neformální péči; ve veřejných publikacích ÚZIS se ověřit nepodařily.
Každá ze tří cest má jinou cenovku. Domov je nejdražší vstupenka do systému: provozně z něj podle dat ČSÚ vychází 665 tisíc korun na klienta a rok. Terén je nejlevnější — model počítá pro rok 2035 se 155 tisíci korunami na klienta ročně proti 585 až 640 tisícům v pobytové péči — a jako jediný se zmenšuje; neuspokojených žádostí o pečovatelskou službu bylo v roce 2024 jen 5 974. Terén nemá frontu, má ustupující nabídku. Rodina se ve veřejném rozpočtu objevuje jen jako příspěvek na péči: 41,3 miliardy korun v roce 2024 při průměrně 372 996 vyplácených příspěvcích měsíčně. I model počítá u nově přibylých opečovávaných osob právě jen s dávkou, 190 tisíci korunami ročně — práce rodiny v účtu není.
Rodina je přitom zbytkovou položkou každého scénáře: kdyby lůžka i terén zůstaly na dnešní úrovni, přibylo by jí 88 tisíc opečovávaných osob a 62 tisíc úvazků neplacené práce, tedy víc, než kolik dnes čítá celý formální sektor. Kolik taková „úspora" stojí, jsme spočítali v analýze ekonomiky neformální péče: jeden pečující vytlačený z trhu práce znamená ztrátu přes půl milionu korun ročně. Studie z týchž čísel vyvozuje jiná doporučení: vyšší úhrady klientů, deregulaci, vstup soukromého kapitálu a komerční pojištění péče. Je to legitimní pozice, ale je to pozice zadavatele — a data k ní dodávají otázky. Když už dnes úhrady tvoří zhruba polovinu příjmů pobytových zařízení, koho zasáhne další zvýšení nejdřív?
Politická páka je v téhle fázi jediná a je nudná: rozhodnout, jaký podíl péče má nést pobyt, jaký terén a jaký rodiny — a ten podíl zaplatit dopředu, protože lůžko trvá roky postavit a pečovatelku roky vycvičit. Kdo se rozhodnutí vyhne, vybral si třetí cestu; jen ji nezaplatí z rozpočtu, ale z rodin. Jak se to sype, si můžete nastavit sami: v kalkulačce dlouhodobé péče posunete počet lůžek a pečovatelů a uvidíte, kolik lidí zůstane bez místa — od zmrazení všech investic po variantu, kde všechno pohltí domovy.
Fronta, která neexistuje: 108 tisíc žádostí
Druhá kapitola je datová investigace jediného čísla: nejcitovanějšího údaje české dlouhodobé péče, který se používá jako počet čekajících lidí, ale počtem lidí není.
Začněme tím, co je doložené. U domovů pro seniory vzrostl počet neuspokojených žádostí ze 44 537 v roce 2021 na 70 209 v roce 2024, tedy o 57,6 %. U domovů se zvláštním režimem je růst ještě strmější: z 20 222 na 37 849, meziročně o 7 266. Kapacita s tím krok nedržela. Domovy pro seniory měly na konci roku 2024 35 374 lůžek, o dva tisíce méně než před deseti lety; domovy se zvláštním režimem 27 111, tedy o 88,9 % víc než v roce 2014. Dohromady 62 485 lůžek proti 108 058 žádostem — za tytéž tři roky přibylo 3 581 lůžek (+6,1 %) a 43 299 žádostí (+66,9 %).
Zdroj: ČSÚ, Vybrané údaje o sociálním zabezpečení, ročníky 2021–2024 (tab. 5.16 a 5.10; data MPSV) — vlastní přepočet HSPA Monitoru, indikátor Neuspokojené žádosti o pobytovou péči. Čitatel jsou evidované žádosti obou služeb dohromady, jmenovatel jejich lůžková kapacita k 31. 12. daného roku. Žádost není totéž co žadatel.
Z toho plyne poměr, který se dobře cituje: na každé lůžko v domově pro seniory připadá 198,5 % evidovaných neuspokojených žádostí, u domovů se zvláštním režimem 139,6 % a za obě služby dohromady 172,9 žádosti na sto lůžek. Studie uvádí na téže stránce, kde cituje čísla za rok 2024, hodnotu „169 % neuspokojených žádostí o pobyt v DS oproti kapacitě". Ta hodnota ale patří roku 2023: 60 227 žádostí na 35 667 lůžek dává 168,9 %, a poznámka pod čarou odkazuje na obě ročenky ČSÚ. Stojí za zmínku, jakým směrem chyba míří — zadavatel argumentuje nedostupností pobytových služeb a o třicet procentních bodů si vlastní argument oslabuje.
Jak rychle se fronta posouvá, ukazuje tabulka pohybu klientů. Do domovů pro seniory bylo v roce 2024 přijato 11 303 nových klientů a 9 918 klientů zemřelo; na jedno přijetí tak připadá zhruba 6,2 evidované žádosti a kapacita se uvolňuje především úmrtím. Rozdíly mezi kraji jsou téměř čtyřnásobné: v přepočtu na lůžka registrovaná u MPSV vychází u domovů pro seniory nejhůř Jihočeský kraj (299,2 %) a Praha (282,5 %), nejlépe Karlovarský (78,9 %); celostátní hodnota je na této základně 202,5 %. Krajské pořadí ale neměří jenom potřebu, ale i to, jak se v kraji žádosti evidují.
Jediná veřejná kvantifikace duplicit v Česku pochází z Plzeňského kraje, který provozuje společný portál a umí žádosti spárovat podle rodných čísel. Ve Střednědobém plánu rozvoje sociálních služeb na roky 2026–2028 zveřejnil kraj tabulku s daty k 17. říjnu 2025: u domovů pro seniory je duplicitních 16,8 % žádostí, u domovů se zvláštním režimem 31,5 %.
| Služba | Žádostí celkem | Po odečtení duplicit | Duplicitních |
|---|---|---|---|
| Domovy pro seniory | 1 305 | 1 086 | 16,8 % |
| Domovy se zvláštním režimem | 2 212 | 1 516 | 31,5 % |
| — z toho ORP Plzeň (DZR) | 1 294 | 840 | 35,1 % |
| Domovy pro osoby se zdravotním postižením | 476 | 445 | 6,5 % |
| Pobytové služby celkem | 3 993 | 3 047 | 23,7 % |
Zdroj: Plzeňský kraj, Střednědobý plán rozvoje sociálních služeb v Plzeňském kraji na období 2026–2028, kap. 3.2.6, tabulky 8 a 9. Kraj páruje žádosti podle rodných čísel v rámci svého portálu — mezikrajské duplicity tímto způsobem odhalit nelze, skutečný podíl je tedy vyšší.
Studie tentýž kraj cituje, ale se čtyři roky starými hodnotami: 10 % duplicit u domovů pro seniory a 17 % u domovů se zvláštním režimem za rok 2021. Podíl duplicit se od té doby zhruba zdvojnásobil. Druhý doklad je ještě ostřejší: Kraj Vysočina má v krajské síti 3 095 lůžek a díky deduplikované aplikaci Pořadník ví, že vážný zájem o pobytovou službu má přibližně 1 400 osob, zatímco ČSÚ pro tentýž kraj vykazuje 4 995 žádostí. Je to řádové srovnání, ne přesný poměr — kraj mluvil o listopadu 2023, statistika je za konec roku 2024 a „vážný zájem" je užší pojem než evidovaná žádost. I tak zbývá rozdíl zhruba 3,6násobný. Olomoucký kraj svůj systém KISSoS provozuje, ale žádné počty žadatelů nezveřejňuje.
Studie si s tím poradila po svém: odhaduje, že za 70 200 žádostmi o domov pro seniory stojí 28 tisíc skutečných osob a za 38 tisíci žádostmi o domov se zvláštním režimem 15 tisíc. Postup výpočtu ve studii není. Implikuje přitom zhruba šedesátiprocentní podíl duplicit — dvakrát až třikrát víc, než kolik Plzeňský kraj naměřil. Dá se z toho udělat aspoň rozpětí: kdyby v celé republice platily plzeňské míry, stálo by za 70 209 žádostmi o domov pro seniory zhruba 58 tisíc osob a za 37 849 žádostmi o domov se zvláštním režimem asi 26 tisíc — dohromady kolem 84 tisíc lidí. Při vysočinském poměru by jich vyšlo zhruba 30 tisíc. To je aritmetika, ne statistika. Podstatné je rozpětí samo: mezi krajními odhady je téměř trojnásobek — a přesně tohle číslo se používá při rozhodování, kolik lůžek do roku 2035 postavit.
Dobrá zpráva je, že opatření je už na papíře. Národní strategie rozvoje sociálních služeb na období 2026–2030, kterou vláda schválila v prosinci 2025, obsahuje pod cílem B3 „Sjednocení monitoringu a vykazování dat" dílčí cíl B3.4 s konkrétním výstupem: „Systém pro evidenci žádostí" s termínem 2030. O dva roky dřív má vzniknout jednotný identifikátor klienta (B2.1) — technický předpoklad toho, aby se dala jedna osoba napříč žádostmi vůbec poznat. Špatná zpráva je ten termín: systém, který má říct, kolik lidí čeká, má být hotový na konci desetiletí, o jehož lůžkové kapacitě se rozhoduje teď.
Do té doby se dají udělat tři levné věci. ČSÚ může vedle počtu žádostí publikovat i počet žadatelů z krajů, které už deduplikují. Kraje bez společného portálu mohou pravidelně čistit neaktuální žádosti. A novináři, úřady i my sami bychom měli číslo 108 058 psát jako to, čím je — jako strop, ne jako počet lidí.
Plátce poslední instance: účet jde pojišťovně
Třetí kapitola sleduje, kudy vede účet mezi dvěma resorty, když sociální služba není k dispozici.
Osmaosmdesátiletá žena s demencí a srdečním selháním bydlí u dcery. V pátek večer se jí zhorší dušnost: praktik neordinuje, terénní služba končí odpoledne, odlehčovací lůžko je obsazené. Zbývá číslo 155. Posádka ji odveze na interní příjem, po stabilizaci se ale nemá kam vrátit, takže několik týdnů čeká na následném lůžku. Celou tuhle cestu zaplatí zdravotní pojišťovna; sociální systém, který mohl krizi předejít, nezaplatí nic — protože nic neposkytl. Případ je ilustrativní, ale mechanismus, který ho vyrábí, je v datech dobře vidět.
Česká dlouhodobá péče stojí na dvou rozpočtech, které spolu nemluví. Sociální služby platí klient z příspěvku na péči, kraj z dotace a obec ze svého; zdravotní péči platí pojišťovna z veřejného pojištění. Rozdíl je zásadní: sociální služba je limitovaná kapacitou — když není lůžko, nedostane ho nikdo. Zdravotní péče limit nemá, protože nárok pojištěnce je věcný a záchranná služba nikoho neodmítne. Systém má jednu tvrdou hranici a jednu měkkou — a lidé se hromadí za tou měkkou.
V datech to vypadá takhle. Záchranná služba vykázala v roce 2024 rekordních 1 050 tisíc ošetření (pacientodnů), o 52 % víc než v roce 2010, přičemž 52,0 % ošetření připadá na lidi nad 65 let. Popsali jsme to v analýze poslední záchytné sítě: objem roste, závažnost klesá, protože k záchrance se sbíhá poptávka, kterou nezachytí primární péče ani terénní služba. Na interních odděleních pak tvoří senioři 72,2 % hospitalizovaných (ÚZIS, 2023). Odchod z nemocnice je ale těžší než příchod: akutní standardní lůžka byla v roce 2024 obsazena z 56,0 %, zatímco následná z 84,2 %, jak ukazuje naše analýza obložnosti lůžek. Poslední článek řetězu je nejhůř měřitelný a nejdražší: pacient, který v nemocnici zůstává jen proto, že pro něj není místo jinde. Analýza referenční sítě padesáti nemocnic z let 2022–2024, shrnutá v textu o sociálně-zdravotním pomezí, odhaduje, že takto vzniká 6 až 9 % lůžkodnů na interních a geriatrických odděleních. Nejde o velké procento — jde o to, kdo je platí.
-
Rodina a terén
199 072 seniorů dostává dlouhodobou péči doma, jen 60 192 v zařízení. Pečovatelská služba i domácí zdravotní péče stagnují.
Platí rodina, klient, obec -
Krize mimo ordinační dobu
Záchranka vykázala 1 050 tis. ošetření (2024), 52 % z nich u seniorů. Nemá limit ani právo odmítnout.
Platí pojišťovna -
Interní lůžko
Senioři tvoří 72,2 % pacientů interny. Akutní lůžka jsou obsazena z 56,0 % — místo se najde vždycky.
Platí pojišťovna -
Následné lůžko a čekání
Následná lůžka jsou plná z 84,2 %; 6–9 % lůžkodnů interny a geriatrie drží pacienti, pro které není návazná služba.
Platí pojišťovna -
Místo v domově
Kapacita je tvrdě omezená: v roce 2024 evidovaly domovy pro seniory 198,5 % neuspokojených žádostí vůči počtu lůžek.
Platí klient, kraj, stát
Zdroje kroků: OECD Health Statistics (příjemci dlouhodobé péče, ČR 2024); ÚZIS — otevřená data NR-04-22 (ošetření ZZS) a NRHZS (podíl seniorů na interních hospitalizacích, obložnost lůžek SSS-05-03); analýza referenční sítě 50 nemocnic 2022–2024; ČSÚ, Vybrané údaje o sociálním zabezpečení 2024 (žádosti a kapacita).
Že domovy nejsou „ubytováním pro seniory", ale zdravotně nejnáročnějším segmentem sociálních služeb, ukazuje statistika pohybu klientů. V roce 2024 bylo do domovů pro seniory přijato 11 303 lidí a 9 918 klientů zemřelo; v domovech se zvláštním režimem 11 211 přijatých a 7 996 zemřelých. Na sto nově přijatých klientů domova pro seniory tak připadá 88 zemřelých: většina lidí, kteří dnes do domova nastoupí, už z něj neodejde. Táž tabulka to ukazuje i na stavu klientů — z 33 708 lidí bylo na konci roku 2024 9 463 trvale upoutáno na lůžko (28,1 %) a dalších 18 459 mobilních jen s pomocí druhé osoby, dohromady 82,8 %. Studie z toho čte 83 % klientů s pohybovým omezením a 28 % trvale upoutaných.
Tady je datová mezera, kterou je poctivé přiznat: ČSÚ eviduje úmrtí jako důvod ukončení pobytu, ne jako místo úmrtí. Kolik z těch téměř osmnácti tisíc lidí zemřelo v domově a kolik až v nemocnici, z veřejných dat nezjistíme. Kontext dodávají dva indikátory dashboardu: doma nebo v hospici umírá v Česku 26,2 % zemřelých (2022) proti průměru EU kolem 31,5 % a lůžková hospicová kapacita je 5 lůžek na 100 tisíc obyvatel (2023) proti 7,4 lůžka v EU. Zařízení, ve kterých se odehrává velká část umírání, tak nemají paliativní kompetenci zabudovanou ve financování ani snadnou návaznost na mobilní hospic. Výsledkem je záchranka volaná k terminálnímu stavu — výkon, který systém zaplatí, aniž by komukoli pomohl.
Teze, kterou tahle kapitola testuje, pochází ze studie: „Nedostatečně financované a kapacitně omezené sociální služby vytvářejí sekundární tlak na kapacity zdravotního systému a finančně tak na zdravotní pojišťovny, které se stávají de facto ‚plátcem poslední instance'." U téhle věty zájem zadavatele a veřejný zájem míří stejným směrem a tvrzení jde ověřit nezávisle: čísla výše pocházejí z ÚZIS, ČSÚ a OECD, ne ze studie.
Přesun účtu je zabudovaný v konstrukci financování. Ošetřovatelskou péči v domovech dnes hradí pojišťovna zvlášť, přes odbornost 913 — vedle sociální části, kterou platí klient, kraj a stát; vzniká tak dvojí evidence, dvojí smluvní vztah a dvojí regulace, jak jsme popsali v přehledu reformy dlouhodobé péče. Vzorec finanční podpory MPSV pro rok 2026 přitom od obvyklých nákladů služby odečítá kromě úhrad uživatelů a podílu samospráv i úhradu zdravotní pojišťovny za klienty ve třetím a čtvrtém stupni závislosti. Peníze pojišťovny tedy nejsou přídavkem k sociálnímu rozpočtu — jsou jeho vstupem.
Politická páka téhle kapitoly je jiná než u ostatních: nejde o to sehnat víc peněz, ale o to, aby peníze, které systém už dnes vydává, platily péči, a ne důsledky její nedostupnosti. Zaprvé sjednotit financování ošetřovatelské péče — chystaná novela zákona o sociálních službách má odbornost 913 integrovat přímo do řízení péče poskytovatele, s podmínkou, že integrace přinese peníze, ne jen jiné razítko. Zadruhé dostat geriatrickou a paliativní kompetenci do domovů: zařízení, ve kterém ročně zemře 9 918 lidí, potřebuje plánování péče v závěru života a spolupráci s mobilním hospicem stejně nutně jako sociálního pracovníka. Zatřetí telemedicína jako standard, ne jako pilot. Studie uvádí, že pilotní provozy snižují počet výjezdů záchranné služby zhruba o 40 % a že francouzská studie ze 74 domovů zaznamenala o 18 % méně pacientů odeslaných do nemocnice bez nárůstu úmrtnosti; design českých pilotů studie neuvádí, takže s číslem 40 % je nutné zacházet opatrně. Začtvrté měřit ten přesun: nejdůležitější číslo celé debaty dnes nikdo nepočítá — kolik hospitalizací, lůžkodnů a výjezdů ročně vznikne z nedostupnosti sociální služby. Dokud takový ukazatel neexistuje, bude „plátce poslední instance" platit dál, jen nebude vědět, kolik ho to stojí.
Kolik stojí den péče: 1 822 korun
Čtvrtá kapitola počítá to nejtvrdší číslo celé soustavy: kolik stojí jeden klient jeden den a kdo z toho účtu platí kolik.
Debata o dlouhodobé péči se vede v miliardách a v roce 2035. Český statistický úřad jednotkový náklad nepublikuje přímo, ale zveřejňuje obě čísla, z nichž se počítá — výdaje zařízení a počet klientů. Domovy pro seniory vydaly v roce 2024 celkem 22,42 miliardy korun a měly ke konci roku 33 708 klientů. To je 665 tisíc korun na klienta a rok, tedy 1 822 korun na jeden den. Domovy se zvláštním režimem vyšly na 728 tisíc korun ročně na klienta — 1 996 korun denně.
Pro srovnání: pečovatelská služba stála v témže roce 5,89 miliardy korun na 90 043 klientů, tedy 65 tisíc korun na klienta a rok — 179 korun na kalendářní den. Ten desetinásobný rozdíl ale neměří efektivitu, měří intenzitu. Domov poskytuje bydlení, stravu a péči nepřetržitě; průměrný klient pečovatelské služby dostane podle ČSÚ zhruba 1,6 hodiny péče týdně. Terén je levnější hlavně proto, že ho je málo.
A tady začíná problém, kvůli kterému má smysl počítat jednotkové náklady veřejně. Studie pracuje s náklady 495 tisíc korun na klienta domova pro seniory a 540 tisíc u domova se zvláštním režimem (tabulka 3, s. 58–60) a postup výpočtu neuvádí. Dosazeno na skutečné počty klientů z roku 2024 vycházejí oba typy domovů dohromady na 30,5 miliardy korun; ČSÚ za tytéž domovy vykazuje 41,0 miliardy. Rozdíl 10,5 miliardy korun je v základním roce modelu — a projekce, která z něj vede k nákladu systému kolem 137 miliard korun v roce 2035, ten rozdíl nese celou cestu s sebou.
Zdroj: vlastní přepočet HSPA Monitoru z ČSÚ, Vybrané údaje o sociálním zabezpečení 2024, tab. 5.13 (výdaje zařízení) a tab. 5.9 (klienti k 31. 12. 2024). Hodnoty studie: Studie dlouhodobé sociální péče v ČR, zpracovaná společností Deloitte pro Asociaci poskytovatelů sociálních služeb ČR (červen 2026), tabulka 3, s. 58–60 — postup výpočtu studie neuvádí.
Druhá tabulka ČSÚ říká, odkud se ty peníze berou. Domovy pro seniory měly v roce 2024 příjmy 23,23 miliardy korun: 48,8 % z úhrad klientů, 32,6 % z dotací a zbývajících 18,7 % z ostatních zdrojů — mezi nimi jsou i platby zdravotních pojišťoven za ošetřovatelskou péči. U domovů se zvláštním režimem je poměr posunutý ještě víc ke klientovi: 50,1 % úhrady, 26,2 % dotace. Na jednoho klienta domova pro seniory to znamená 28 014 korun měsíčně z úhrad klienta — včetně příspěvku na péči, který domovu odevzdá — a 18 695 korun měsíčně z dotací.
| Položka | od 1. 1. 2024 | od 1. 3. 2025 | od 1. 1. 2026 |
|---|---|---|---|
| Ubytování (Kč/den) | 305 | 315 | 335 |
| Ubytování — jednolůžkový pokoj (Kč/den) | nerozlišeno | nerozlišeno | 380 |
| Celodenní strava (Kč/den) | 255 | 260 | 290 |
| Ubytování + strava (Kč/den) | 560 | 575 | 625 |
| Ubytování + strava za měsíc (30,4 dne) | 17 024 | 17 480 | 19 000 |
Zdroj: vyhláška č. 505/2006 Sb. ve znění vyhlášek č. 378/2023 Sb., č. 48/2025 Sb. a č. 571/2025 Sb. (§ 15 a § 16). Měsíční součet je vlastní přepočet HSPA Monitoru na průměrný měsíc 30,4 dne. Úhrada za péči se do těchto stropů nepočítá — hradí se z příspěvku na péči.
Kolik z klientovy části je nájem a jídlo, určuje vyhláška č. 505/2006 Sb. Její strop se od roku 2024 zvedl dvakrát: za ubytování a celodenní stravu činil 560 korun denně, od března 2025 je to 575 a od ledna 2026 už 625 korun, v přepočtu na průměrný měsíc 19 000 korun. Proti dennímu nákladu je to pořád jen zhruba třetina; zbytek klientovy platby je úhrada za péči z příspěvku odevzdaného domovu. Strop má i druhou stranu: po zaplacení úhrady za ubytování a stravu musí klientovi zůstat část vlastního příjmu (§ 73 zákona č. 108/2006 Sb.); studie tuto ochranu vyčísluje na 15 % příjmu a dodává, že rozdíl může dobrovolně doplatit rodina (s. 42). U klienta s nízkým důchodem tak domov maximální sazbu nevybere ani při plné obsazenosti — a chybějící část se objeví v dotaci.
Na druhém konci systému je pečovatelská služba. Maximální hodinová sazba je od července 2024 165 korun do osmdesáti hodin měsíčně a 145 korun nad tuto hranici. Průměrný klient za rok 2024 zaplatil 14 067 korun a tyto úhrady pokryly 22 % celkových výdajů na službu. Je to ale údaj o rozsahu, ne o ceně: při sazbě 165 korun za hodinu jde zhruba o 85 hodin ročně. Za takový objem nikdo doma nezůstane sám — je to doplněk k rodinné péči, ne její náhrada. A rozsah se zmenšuje: klientů bylo v roce 2015 celkem 111 375, v roce 2024 už jen 90 043, zatímco výdaje meziročně vzrostly o 373,5 milionu korun. Systém dává do terénu víc peněz na méně lidí.
Třetí peněžní tok je největší jednotlivá položka systému. Výdaje na příspěvek na péči dosáhly v roce 2024 41,28 miliardy korun — proti roku 2007, kde řada ČSÚ začíná, jde o 2,83násobek. Počet příjemců přitom vzrostl jen na 373,0 tisíce průměrně měsíčně, tedy 1,44krát: růst výdajů je ze dvou třetin růstem dávky, ne počtu lidí. V prosinci 2024 pobíralo příspěvek 374 127 osob, seniorů starších 65 let mezi nimi bylo 258 279, tedy 69 %; mezi lidmi nad 85 let mělo podle ČSÚ v prosinci 2023 dávku přiznanou 46 %. Jedno metodické varování k tomu patří: 41,3 miliardy na příspěvcích a 41,0 miliardy výdajů domovů nelze sčítat, protože značná část příspěvku končí právě v pokladnách domovů jako úhrada za péči.
Z těch tří toků plyne nepříjemná souměrnost: strop za ubytování a stravu se od roku 2024 zvedl o 11,6 %, zatímco příspěvek na péči se naposledy valorizoval jen v prvním a druhém stupni závislosti — jak jsme popsali v analýze ekonomiky neformální péče. Dvě páky, které rozhodují o rozpočtu jedné domácnosti, se pohybují nezávisle na sobě. A kdo o nich rozhoduje, nemá k dispozici jediné veřejné číslo o skutečném jednotkovém nákladu. Metodika MPSV pro dotační řízení na rok 2026 definuje optimální podporu pobytové služby jako „obvyklou/průměrnou hodnotu celkových nákladů na lůžko/den", klíčovou hodnotu ale sama nečísluje: „Kraj stanoví výši FP, případně její rozpětí … na základě vlastních analýz z dostupných datových zdrojů." Ukotvit obvyklé náklady ke skutečnosti z výkazů je změna bez rozpočtového dopadu — a bez ní se každá projekce do roku 2035 dělá poslepu.
Druhá páka je politicky citlivější. Studie doporučuje maximální úhrady dál zvyšovat „na úroveň, kde dojde k pokrytí nákladů, při zachování ochrany nízkopříjmových občanů" a rozvinout komerční pojištění dlouhodobé péče; sama ale přiznává, že zájem klientů je nízký (s. 42–43). Jde o postoj zadavatele a patří k němu protiváha: podle průzkumu MPSV a agentury SC&C z roku 2023, který studie cituje, má více než polovina domácností s pečující osobou příjem pod 45 tisíc korun měsíčně (s. 36). Zvýšení stropu bez posílení dávky proto nedopadne rovnoměrně — u nízkopříjmových klientů skončí zpátky v dotaci nebo v odmítnuté žádosti. Země, na které se studie odvolává, řešily stejnou mezeru jinak: Německo zavedlo povinné pojištění dlouhodobé péče, Rakousko univerzální pečovné nezávislé na příjmu (s. 43). To je debata o pátém pilíři, kterou Česko nevede.
Kdo dá peníze: 35 tisíc lůžek za 70 miliard
Pátá kapitola se pokouší sečíst nabídkovou stranu: kdo staví lůžka, za kolik a z čeho — a co o tom slibuje strategie.
Za deset let vypadá česká pobytová síť takřka nehnutě, dokud se nerozdělí na dva druhy služeb. Domovů pro seniory ubývá: podle řady ČSÚ měly v roce 2014 37 327 lůžek, na konci roku 2024 už jen 35 374. Domovy se zvláštním režimem ve stejné době vyrostly ze 14 354 na 27 111 lůžek, o 88,9 procenta. Kapacita neroste; jen se stěhuje do demence.
Zdroj: ČSÚ, Vybrané údaje o sociálním zabezpečení 2024, tab. 5.9 (data MPSV). Ve stejném období klesla kapacita domovů pro seniory z 37 327 na 35 374 lůžek. Čistý přírůstek obou služeb dohromady je za deset let 10 804 lůžek, tedy zhruba 1 080 ročně — vlastní přepočet portálu.
Sečteno: obě služby přidaly za deset let 10 804 lůžek, tedy asi 1 080 ročně. Kdyby mělo Česko do roku 2035 přidat oněch 35 tisíc lůžek, se kterými studie počítá, muselo by stavět 3 500 lůžek ročně — víc než trojnásobným tempem proti poslední dekádě. Trh se přitom nezastavil: registr poskytovatelů MPSV eviduje k 5. září 2026 už 29 392 registrovaných lůžek domovů se zvláštním režimem, o 2 281 víc než ČSÚ na konci roku 2024.
V mezinárodním pohledu tenhle růst mizí. OECD za Česko eviduje 78 568 lůžek dlouhodobé péče v zařízeních (2024, širší definice zahrnující i lůžka následné zdravotní péče) proti 68 995 v roce 2014, ale v přepočtu na seniory dostupnost klesla z 37,8 na 35,1 lůžka na 1 000 obyvatel starších 65 let, proti evropskému srovnání kolem 46. Kolik lůžek je výchozím stavem, je přitom sporné: studie počítá potřebu +35 tisíc od základny 76 tisíc pobytových lůžek, zatímco ČSÚ dává pro obě služby 62 485 — rozdíl rozebírá první kapitola.
Zřizovatelskou strukturu ČSÚ publikuje. Domovy pro seniory zůstávají veřejné: kraje, stát a obce provozují 328 z 521 domovů s kapacitou 27 487 lůžek, tedy 77,7 procenta lůžek (a 62,9 procenta zařízení). U domovů se zvláštním režimem je to jinak: do segmentu, který za deset let vyrostl o 89 procent, už soukromý a neziskový kapitál vstoupil a nestátní subjekty tu provozují 199 ze 416 zařízení a 13 344 lůžek, tedy 49,2 procenta kapacity.
| Služba a zřizovatel | Lůžka | Příjmy (mld. Kč) | Úhrady klientů | Dotace | Ostatní |
|---|---|---|---|---|---|
| Domovy pro seniory — celkem | 35 374 | 23,23 | 48,8 % | 32,6 % | 18,7 % |
| z toho státní a krajské | 13 821 | 9,48 | 47,6 % | 34,0 % | 18,4 % |
| z toho obecní | 13 666 | 8,72 | 49,5 % | 35,7 % | 14,7 % |
| z toho nestátní | 7 887 | 5,03 | 49,7 % | 24,3 % | 26,1 % |
| Domovy se zvláštním režimem — celkem | 27 111 | 18,65 | 50,1 % | 26,2 % | 23,7 % |
| z toho státní a krajské | 8 376 | 6,32 | 46,4 % | 38,7 % | 14,9 % |
| z toho obecní | 5 391 | 3,79 | 49,9 % | 34,5 % | 15,6 % |
| z toho nestátní | 13 344 | 8,54 | 53,0 % | 13,1 % | 33,9 % |
Zdroj: ČSÚ, Vybrané údaje o sociálním zabezpečení 2024, tab. 5.13 (ekonomické ukazatele zařízení podle zřizovatele, data MPSV); podíly a sloupec „ostatní" jsou vlastní přepočet portálu jako zbytek po odečtení úhrad a dotací. Pozor na dvě věci: ČSÚ do „dotací" počítá dotace od státu i od zřizovatele, takže vyšší podíl u veřejných zařízení není jen státní peníz; a sloupec „ostatní" statistika nerozpadá, ačkoli je v něm mimo jiné úhrada zdravotních pojišťoven za ošetřovatelskou péči.
Tabulka ukazuje, co znamená „soukromý kapitál v pobytové péči" prakticky. Nestátní domovy se zvláštním režimem berou 53,0 procenta příjmů přímo od klientů a jen 13,1 procenta z dotací, zatímco krajská a státní zařízení téhož druhu mají dotační podíl 38,7 procenta. Segment, který roste nejrychleji, nejméně visí na dotaci a nejvíc na peněžence rodiny. Třetina jeho příjmů navíc padá do kolonky „ostatní", kterou statistika nerozepisuje — a právě tam sedí úhrady zdravotních pojišťoven, o kterých je třetí kapitola.
Investiční část studie stojí na jednom parametru. Studie uvádí, že jedno lůžko stojí 1,5 až 2 miliony korun, pokud staví soukromý sektor, a 4 až 6 milionů u veřejného investora (s. 50). Pro modelování si zvolí dva miliony a rozdělí 35 tisíc nových lůžek na polovinu soukromých a polovinu veřejných — z čehož vychází 70 miliard korun. Předpoklad rovného dělení ale není pozorování: dnes drží veřejní zřizovatelé 77,7 procenta kapacity domovů pro seniory. Použije-li se na všech 35 tisíc lůžek cena, kterou studie sama připisuje veřejné výstavbě, vyjde účet dvakrát až třikrát vyšší — 140 až 210 miliard.
Hrubé, ale výmluvné měřítko dodává druhá strana ČSÚ. Domovy pro seniory vykázaly za rok 2024 investiční výdaje 585,4 milionu korun, domovy se zvláštním režimem 509,7 milionu — dohromady 1,1 miliardy korun ročně. Sedmdesát miliard by při takovém tempu trvalo zhruba šedesát čtyři let. Je to řádové srovnání, ne predikce: jde o investice vykázané samotnými zařízeními, část veřejných investic proteče rozpočtem kraje či obce. Jenže právě to je jádro problému — kolik veřejných peněz do stavby lůžek skutečně jde, se z otevřených dat spočítat nedá. Nejistota se táhne i vnitřkem studie: pro scénář, v němž by celou dodatečnou poptávku pokryla pobytová zařízení, uvádí na straně 50 tabulku se 120 tisíci lůžek a investicí 240 miliard, o šestnáct stran dál pak 155 tisíc lůžek a 310 miliard. Kolik by ten scénář znamenal ve vaší parametrizaci, si lze proklikat v kalkulačce dlouhodobé péče.
Na provozní straně je transparentnost jen o málo lepší. Doložit lze, že do domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem šlo v roce 2024 dohromady 12,44 miliardy korun dotací. Kolik dostaly sociální služby celkem, veřejný zdroj neříká: studie uvádí 26,4 miliardy, ale doložitelný pramen MPSV chybí. Souvislou časovou řadu dotací za roky 2020 až 2026 MPSV nepublikuje — jednotlivé alokace jsou roztroušené v tiskových zprávách. Na deset let dopředu se z toho plánovat nedá.
Vláda schválila v prosinci 2025 Národní strategii rozvoje sociálních služeb na období 2026–2030. Investicím se v ní věnuje opatření B1.8 „Finanční podpora rozvoje a zkvalitňování materiálně-technické základny sociálních služeb" — s indikátorem „vytvořená a schválená dokumentace programu" a termínem 2030. Přechod k víceletému financování řeší opatření B1.6 s výstupem „analytické srovnání modelů a návrh víceletých rámců"; normativ na lůžko a hodinu péče i systém evidence žádostí mají tentýž termín. Ze 56 dílčích cílů strategie je 53 procesních a tři měřené jen nepřímo; ani jeden nemá cílovou populační hodnotu, kterou by šlo v roce 2030 změřit — plnění sledujeme v rozboru strategie sociálních služeb. U předchozí strategie na roky 2016–2025 nejsou veřejná ani výroční hodnocení.
Studie z toho vyvozuje, že bez „určité míry deregulace a odstranění administrativních bariér" nelze očekávat významnější přítok soukromých investic (s. 6). Je to legitimní argument zadavatele, který soukromý kapitál do sektoru přivádí — a je třeba ho číst spolu s tím, co ukazuje tabulka výše: nestátní domovy se zvláštním režimem už dnes financují nadpoloviční část provozu z úhrad klientů. Každé další uvolnění tedy nejdřív rozhoduje o tom, kdo lůžko zaplatí, teprve potom o tom, jestli vznikne. Totéž platí pro modely, které studie popisuje — fondy kvalifikovaných investorů nebo partnerství veřejného a soukromého sektoru na 15 až 30 let. Riziko nemizí, jen se přesouvá: na obec, nebo na klienta, který zaplatí rozdíl.
Politická páka je proto na straně státu jako zadavatele, ne jako stavitele. Zaprvé víceletý investiční program s podmínkou personálu: Česko má 2,5 pracovníka dlouhodobé péče na 100 osob starších 65 let proti průměru OECD 5,6, a lůžko bez rukou není kapacita. Zadruhé dotace jako víceletá smlouva místo každoročního provizoria. Zatřetí publikovat souvislou řadu dotací a investic. Začtvrté celostátní evidence žadatelů, bez které se plánuje na nafouknuté číslo. A zapáté sjednocení financování zdravotní a sociální složky, které dnes rozhoduje o tom, komu se lůžko vyplatí provozovat; reformní rámec popisuje analýza dvojkolejného systému dlouhodobé péče. Sedmdesát miliard je odhad, který se dá zpochybnit. To, že ho zatím nikdo veřejně nesečetl, zpochybnit nejde.